Zobrazit článek ve formátu [pdf] …

NEZÁŽIVNÝ ÚVOD

Z České republiky je v současné době známo sedm druhů křivatců. Jejich seznam s uvedením ohrožení najdete na konci tohoto článku. Na Chebsku jsme se v minulosti setkávali jen s nejrozšířenějším a nejhojnějším křivatcem žlutým (Gagea lutea) a velmi vzácně s křivatcem lučním (Gagea pratensis). V posledních letech ale zaznamenáváme i vzácnější křivatec rolní (Gagea villosa). Dovolím si drze prohlásit, že potkat další druh křivatce nám v současnosti na Chebsku a ani v celých západních Čechách nehrozí.

KDE JE HLEDAT?

Křivatec žlutý je druh vlhkých a lužních lesů, roste též na loukách v údolí potoků. Jde o nejrozšířenější druh křivatce, který se vyskytuje roztroušeně až hojně po celém státu. V západních Čechách se ale vyskytuje spíše ostrůvkovitě a z Chebska máme velmi málo údajů.

Křivatec luční je druh luk, lesních lemů a světlých listnatých lesů. V západních Čechách se na přirozených stanovištích vyskytuje velmi zřídka a to na výslunných stráních a mezích. Z Chebska jsou známy jen dva takový výskyty – na Železné hůrce a řídce na Komorní hůrce a mezích v okolí.

Jak už napovídá české jméno křivatec rolní, vyskytoval se tento druh v minulosti jako polní plevel. To už je ale dávno. Zachoval se většinou jen na suchých výslunných trávnících, teplomilných křovinách a lemech světlých lesů v teplejších oblastech státu. U nás nejblíže na západních svazích Doupovských hor, třeba u Radošova, nebo nad osadou Dubina. Na časy, kdy byl polním plevelem se ale zjevně v nedávné minulosti rozvzpomněl a začal se šířit v trávnících parků, zahrad a hřbitovů.

A jsme u jádra pudla. Všechny tyto druhy křivatců dneska můžeme najít v mnoha druhotných trvalých travních porostech, v příkopech, vysetých a obhospodařovaných trávnících měst, obcí, sadů, zahrad apod. Rozšíření je ale velmi ostrůvkovité a velmi se v čase mění. Přesněji řečeno – lokalit přibývá. Vsadil bych se s Vámi, že když jsem začal v roce 2004 pravidelně chodit v Chebu ze zastávky Plynárna přes Schillerovy sady u Komenského ulice na náměstí Krále Jiřího z Poděbrad, že tam žádné křivatce nerostly. Jeden jediný kvetoucí jsem zaznamenal až v roce 2009. Dnes tam rostou všechny tři výše jmenované druhy. Křivatec rolní zejména u paty lip v jižní části naproti budově VZP, křivatec žlutý nejvíce v severovýchodní části směrem ke křižovatce s hlavní ulicí, křivatec luční roztroušeně v severozápadní části směrem ke zbytkům městských hradeb (v roce 2020 jsem však viděl jen jeden kvetoucí). Chcete-li v Chebu vidět velké porosty křivatce rolního, navštivte park mezi Sadovou a Evropskou ulicí. Nejvíce jich bývalo podél Pivovarské ulice, dnes už jsou víceméně po celém parku a v některých letech nebývale kvetou. Společně s nimi zde nalezneme i křivatce žluté, zejména blíže křižovatky Evropské a Pivovarské ulice. Křivatce žluté kvetou v též pod stromy u řeky naproti KC Svoboda u Amerického mostu. Nejvíce kvetoucích křivatců lučních jsem v roce 2020 zatím viděl těsně před Komorním Dvorem při pěšině z Františkových Lázní (50°6’1″N, 12°20’32″E). A tak bych mohl pokračovat. Ideálně ale i s Vámi. Prosím, podívejte se kolem sebe a dejte nám vědět, kde nějaké křivatce rostou.

JAK JE POZNÁME

Začněme tím v západních Čechách nejvzácnějším křivatcem rolním. Poznat jej za květu je velmi jednoduché. Jako jediný má velmi nápadně chlupaté květní stopky. Od dalších dvou druhů se liší též tím, že kvetoucí rostlina má dva přízemní čárkovité listy. To už jej ale většinou musíme vyrýpnout, protože kolem kvetoucích exemplářů bývá obrovské množství mladých, sterilních listů. Když už rostlinu vyrýpneme a podzemní část opatrně očistíme, uvidíme, že jde o dvě cibule nacházející se společně v jednom kožovitém, hnědém obalu. Z obalu vyrůstají dva listy, každý z jedné cibule uvnitř. Všimněme si též červeně naběhlých bází listů i stonku. Je to pro tento druh typické a je to jeden z mála znaků pro určování nekvetoucích křivatců. To je ale poměrně obtížné, tak se o to raději nebudeme ani pokoušet.

Když nemá křivatec chlupatou květní stopku, může se jednat buď o křivatec žlutý, nebo křivatec luční. Křivatec žlutý má většinou u kvetoucí rostliny širší přízemní list (5–)7–15 mm a jen dva (velmi výjimečně malý třetí) nestejně velké lodyžní listy obvykle maximálně do výšky květenství. Naopak křivatec luční přizemní list užší, čárkovitý 3–6(–8) mm široký a hlavně tři až pět, někdy i více lodyžních listů, kdy ten nejspodnější většinou převyšuje květenství. Květ křivatce lučního je větší a hvězdicovitě rozestálý, u křivatce žlutého se jeví menší, protože je jen nálevkovitě rozestálý. Že to nejsou žádné jisté znaky? Do jisté míry máte pravdu. V případě nejistoty nezbývá než jednu kvetoucí rostlinu opatrně vyrýt, tak abychom získali pokud možno celou podzemní část spojenou s kvetoucím stonkem. Pozor – cibule bývají hluboko (až 10 cm) pod zemí, listy a stonky jsou tenké, křehké. Je potřeba použít nůž, dloubák na pampelišky, zahradní lopatičku nebo alespoň klacek. Pokud se to povede, máme vyhráno. Křivatec žlutý jednu vejcovitou horizontálně orientovanou cibuli v okrovém až hnědém obalu. Křivatec luční tři nestejně velké, oválné jen lehce navzájem spojené cibule. Největší z nich má hnědý obal a vyrůstá z ní přízemní list a květonosná lodyha, další dvě jsou menší, bez obalů, bělavé až žlutavé, hladké.

MAPUJME KŘIVATCE V ZÁPADNÍCH ČECHÁCH

Popis určování je poněkud složitý. Ale pokud si prohlédnete obrázky, bude Vám vše jasné. Budeme Vám velmi vděčni, když nám budete své nálezy fotit a hlásit. Je však potřeba věnovat pozornost důležitým určovacím znakům. Zkrátka dobře číst a fotit to podstatné. Ideální je vždy pohled na celé naleziště, pohled do porostu daného druhu, fotografie celé rostliny a fotografie určovacích znaků dle našeho návodu. Může se stát, že někdy ani to nebude stačit. Ale netřeba zoufat, půjde-li o zajímavý údaj ke květeně západních Čech, určitě se tam někdo z přírodovědců vydá a nález zreviduje. Budeme Vás samozřejmě informovat…

Své nálezy, fotografie, dotazy a poznámky posílejte prosím na jiri.brabec@muzeumcheb.cz

Křivatec rolní (Gagea villosa) má chlupaté květní stopky. Kvetoucí rostlina má dva přízemní čárkovité listy vyrůstající z podzemních cibulí, které jsou dvě v jednom obalu (viz vpravo nahoře). Z každé této cibule pak vyrůstá jeden list, což je vidět až po odstranění hnědého společného obalu (viz vpravo dole). Foto Josef Švankmajer (vlevo) a Jiří Brabec (vše ostatní), vše z chebských parků 8. a 9. 4. 2018.

Křivatec luční (Gagea pratensis) má květní stopky lysé. Okvětní lístky jsou hvězdicovitě rozestálé (vlevo). Kvetoucí rostlina má jeden přízemní list a větší množství lodyžních listů, z nichž některé mohou vyrůstat i ze spodní části (viz vyrytá rostlina uprostřed). Žádný z lodyžních listů zde ale ještě nepřevyšuje květenství, jak by to mělo být. Spolehlivým znakem jsou ale tři nestejně velké, oválné cibule. Největší z nich má hnědý obal a vyrůstá z ní jediný přízemní list a květonosná lodyha, další dvě jsou menší, bez obalů, bělavé až žlutavé, hladké. Všechna foto Jiří Brabec, vlevo křivatec luční ze Železné hůrky 4. 2019, vše ostatní z chebských parků 8. 4. 2018.

Křivatec žlutý (Gagea lutea) má květní stopky lysé. Okvětní lístky jsou nálevkovitě rozestálé (vlevo). Kvetoucí rostlina má jeden přízemní list a dva lodyžní listy (viz vyrytá rostlina uprostřed). Žádný z lodyžních listů nepřevyšuje květenství. Spolehlivým znakem jedna vejcovitá horizontálně orientovaná cibule v okrovém až hnědém obalu. Foto Josef Angelovič (vlevo) a Jiří Brabec (vše ostatní), vše z chebských parků 8. a 9. 4. 2018.

České a latinské jméno – Ochrana a ohrožení


křivatec rolní (Gagea villosa):
– , C2b
křivatec český pravý (Gagea bohemica subsp. bohemica):
§1, C2r
křivatec český skalní (Gagea bohemica subsp. saxatilis):
§1, C1r
křivatec žlutý (Gagea lutea):
– , –
křivatec nejmenší (Gagea minima):
– , C3
křivatec nizoučký (Gagea pusilla)
– , C3
křivatec luční (Gagea pratensis):
– , –
křivatec vstřícnolistý (Gagea transversalis):
– , C4a

Mezi zvláště chráněné druhy (podle vyhlášky MŽP ČR č. 395/1992 Sb.) patří pouze oba poddruhy křivatce českého, a to v nejvyšší kategorii §1 = kriticky ohrožené (ostatní kategorie jsou §2 = silně ohrožené, §3 = ohrožené). Kategorie podle Červeného seznamu cévnatých rostlin (Grulich 2012) jsou: C1 = kriticky ohrožené, C2 = silně ohrožené, C3 = ohrožené, C4a = vzácnější druhy vyžadující další pozornost – méně ohrožené, C4b = vzácnější druhy vyžadující další pozornost – dosud nedostatečně prostudované; kategorie C1 a C2 jsou dále rozdělené do podkategorií – r = vzácné druhy s malým počtem populací; t = druhy se klesajícím počtem populací; b = kombinace obojího.

Obr.1: Křivatec luční (Gagea pratensis) ve Františkolázeňském parku 100 m jižně infocentra (Máchova 8, Františkovy Lázně) 50°6’57″N, 12°20’56″E. Foto Eva Martínková, 4. 4. 2015.

Obr.2: Křivatce chebských parků s cibulemi – zleva křivatec rolní (Gagea villosa), křivatec žlutý (Gagea lutea) a křivatec luční (Gagea pratensis). Foto Josef Angelovič, 9. 4. 2018.