Muzeum Cheb, p.o. Karlovarského kraje pečuje o stávající sbírkový fond včetně odborného zhodnocení a konzervace. Na základě dokumentačního programu a akviziční strategie muzea získává vlastním sběrem, nákupy a dary přírůstky sbírkového fondu, které eviduje, odborně katalogizuje, ošetřuje. Sbírkový fond je využíván k odborné a prezentační práci muzea.

SBÍRKOVÝ FOND MUZEA CHEB
představuje k 31.12. 1999 celkem 86 052 kusů sbírkových předmětů evidovaných pod 55 589 inventárními čísly. Do roku 1972 byl celý sbírkový fond muzea evidován v jednotné číselné řadě a spravován jedním kurátorem. Od tohoto roku byly sbírky postupně rozděleny do 26 samostatných sbírek. Evidence 2. stupně v těchto sbírkách je prováděna v samostatných číselných řadách. Správa nově utvořených sbírek byla rozdělena mezi jednotlivé odborné pracovníky muzea podle jejich zaměření a specializace. V současné době je správou sbírek pověřeno celkem 8 správců sbírek, zastřešených hlavním kurátorem sbírek, který je pověřen evidencí sbírek 1. stupně a vedením centrální agendy sbírkového fondu.

ROZDĚLENÍ SBÍREK SPOLEČENSKOVĚDNÍCH OBORŮ
Současné dějiny, Numismatika, Militária, Kovy, Cín, Loutky-modely- hračky, Nábytek, Obrazy, Grafika, Sochy, Hodiny, Hudební nástroje, Textil, Hospodářské nářadí, Sklo, Keramika a porcelán, Archeologie, Sfragistika, Kamenné artefakty, Různé sbírky

PŘÍRODOVĚDNÉ SBÍRKY
Zoologie, Botanika, Geologie

SBÍRKOVÝ FOND MUZEJNÍ KNIHOVNY
Staré tisky, Manuskripta, Regionální literatura
Zbývající knihy v muzejní knihovně jsou součástí studijního fondu knihovny, který je fondem nesbírkovým.

Z hlediska předpokládaného rozšiřování jednotlivých sbírek vycházejícího z dokumentačních cílů a aktivit muzea jsou tyto sbírky rozděleny do 4 skupin:

• sbírky s náhodnými přírůstky: militária, cín, hodiny, textil, sklo, kurioza, manuskripta
• sbírky s minimálními přírůstky: nábytek, sochy, staré tisky, kamenné artefakty
• sbírky s běžnými přírůstky: obrazy, grafika, sfragistika, numismatika
• sbírky s programovanými přírůstky: současné dějiny, kovy, loutky a modely, hudební nástroje, hospodářské nářadí, keramika a porcelán, archeologie, regionální literatura.

Vedle sbírkových fondů muzeum Cheb spravuje a na základě dokumentačního programu muzea a systematicky doplňuje muzejní nesbírkové fondy. Základ těchto fondů byl položen v roce 1974, kdy byly roztříděny a systematizovány dosud neevidované dokumentační materiály muzea.

DOKUMENTAČNÍ FONDY MUZEA
Negativy, Fotopozitivy, Diapozitivy, Videotéka, Fonotéka

Z hlediska původu byly po generální inventuře sbírkového fondu v roce 1980 rozděleny sbírkové předměty muzea na starý sbírkový fond (od 1873 do 1980) a přírůstky, tj. předměty získané po roce 1980.

Charakteristika sbírkového fondu:
Cínové předměty byly v hojném množství součástí muzejních sbírek od samého počátku. Jako samostatná sbírka se sbírka cínu koncipovala od roku 1973. V letech 1974 – 1989 měnil depozitář několikrát své místo a zároveň měnil svého správce. Sbírka cínu byla první sbírkou CHM, která byla katalogizačně uzavřena, zhodnocena po odborné stránce a prezentována tematickou výstavou, ke které byl vydán katalog.

Předměty zastoupené ve fondu:
Katalogizaci a kompletní vyhodnocení sbírky provedla ing. Marie Gottfriedová – Langrová. Zastoupeny jsou: práce chebských cínařů, slavkovský a karlovarský cín, falza 19. století. Typy předmětů: kostelní cín – svícny, věčná světla … cínové nádobí – talíře, mísy, korbely, holby, transportní konvice, hrnečky, konvice, lžíce a lžičníky… cechovní cín – vývěsní štíty, cechovní konvice a poháry.

Charakteristika sbírkového fondu:
Militária jsou součástí sbírek chebského muzea od jeho založení, historii sbírky militárií nelze ale samostatně formulovat, je možné upozornit pouze na významnější předměty či kuriozity. Jedním z nejstarších muzejních předmětů v CHM je partyzána, kterou byl 25. února 1634 v Chebu zavražděn Albrecht z Valdštejna a kterou na vyžádání získalo město z rozhodnutí císaře Ferdinanda II. V roce 1886 uvádí katalog muzejních sbírek mimo jiné soupis halaparten, mečů, hákovnic, pušek s kolečkovými, francouzskými křesadlovými a perkusními zámky, pistole, šavle, palaše, prachovnice, hroty šípů z hradu Borschengrün z roku 1452, malé dělo, kterým se oznamovalo ráno otevření městských bran, výzbroj a výstroj chebských střelců z r. 1831, ale také umělou ruku velitele města plukovníka von Rolla asi z roku 1818. Tyto předmět byly vystaveny v místnosti č. 1. V části expozice věnované chebským řemeslům a cechům byly vystaveny výrobky chebských puškařů. Po roce 1945 se muzeum sběru ani zpracovávání militárií nevěnuje až do roku 1967. První utřídění sbírek provedl v roce 1967 dr. M. Mudra.

Předměty zastoupené ve fondu:
Podsbírka militárií obsahuje chladné a palné zbraně, různé typy vojenských přileb a části vojenské výstroje. Časově zahrnuje exponáty z 16. – 20. století. Nejstarším sbírkovým předmětem z fondu militárií je partyzána, kterou byl údajně zavražděn Albrecht z Valdštejna, která patřila do kmenových sbírek muzea již v době jeho založení v roce 1873. Nejcennější částí sbírky jsou pušky z dílen chebských puškařů. Součástí sbírky je v současnosti rovněž 5 ks zbraní podléhajících zbrojnímu zákonu.

Charakteristika sbírkového fondu:
Z hlediska nálezů zahrnuje archeologická sbírka region historického Chebska na území ČR, od roku 1970 podle vymezené sběrné oblasti pak okresy: Cheb, Sokolov a Tachov v hranici Kraslice – Oloví – Sokolov – Nová Ves – Výškovice – Planá – Tachov. Těžiště sbírky spočívá v archeologických nálezech z období středověku. Ze starších nálezů je zastoupen mezolit, chebská skupina lužické kultury a slovanské období.

Předměty zastoupené ve fondu:
Pravěké nálezy patří mezi klasické muzejní předměty od počátku sběratelské činnosti. V Chebu byly vystaveny hned po založení muzea 1873 také nálezy kostí pravěkých zvířat, nalezených při těžbě rašeliny z františkolázeňské slatiny. Do chebského muzea se vrátily také některé předměty z výzkumu arch. Jonase na Chebském hradě v roce 1911. Mezi světovými válkami působili na Chebsku dva amatérští archeologové, prof. Josef Gustav Hiersche a Dr. Oskar Steidl, kteří svými záchrannými výzkumy (např. Chebský hrad 1932-1933) a povrchovými sběry značně obohatili muzejní inventář. Nejvýznamnější je kolekce pravěké keramiky z mohylového pohřebiště u Žírovic kopané prof. Hierschem v letech 1929-44 a kolekce Chebský hrad 1932 – 1933. Tento soubor v roce 1958 poprvé vědecky vyhodnotil a rovněž muzeologicky zpracoval dr. Evžen Plesl. Součástí sbírky jsou nálezy z výzkumů slovanského hradiště, které prováděl AÚ ČSAV v letech 1962 – 1963 (dr. Hejna). Součástí sbírky jsou také středověké archeologické nálezy ze let 1967 – 1969 (prom. fil. Olga Pospíchalová). Po roce 1972 byly do sbírky zařazeny převzaté archeologické nálezy z Městského muzea ve Frant. Lázních. Od roku 1972 je sbírka systematicky doplňována archeologickými nálezy z výzkumů a záchranných archeologických akcí či sběrů prováděných archeologem muzea v rámci vymezené sběrné oblasti. Stěžejní jsou pak nálezy ze středověké studně v Mincovní ulici v Chebu (1976) a od roku 1992 nálezy z výzkumů v areálu Chebského hradu.

Charakteristika sbírkového fondu:
Těžiště podsbírky Hodiny je převážně v materiálu z 19. století. Nejstarší předměty pocházejí většinou z 2. poloviny 18. století, solitérní kusy z 1. poloviny 18. století. Složení podsbírky a její časové zařazení je určeno původem většiny exponátů: jde vesměs o dary obyvatel města muzeu. První čtyři kusy hodin uvádí již muzejní katalog Georga Schmida z roku 1874. Většina hodin pochází z předválečných muzejních sbírek. V 60. letech 20. století byly hodiny součástí uměleckořemeslných sbírek muzea. Od roku 1973 se vyčlenily jako samostatná podsbírka.

Předměty zastoupené ve fondu:
Nejpočetněji zastoupeným typem jsou hodiny sloupkové v řadě variant, většinou empírové, několik kusů klasicistních. Mezi kvalitní práce patří hodiny z dílny pražského hodináře Ferdinanda Schmidta (Ho52) nebo klasicistní stolní hodiny chebského hodináře Josepha Rindlera (Ho63). Několika výraznými kusy je zastoupen i druh tzv. sloupkových portálových nebo altánových hodin. Samostatnou uzavřenou skupinu tvoří selské, vesměs nástěnné hodiny, často s dřevěnými převody, skleněnými zvonky a hladkým průčelím hodinové skříně, zdobené květinovým motivem, případně s figurální malbou (Ho54 – motiv tancovačky v hostinci).

Charakteristika sbírkového fondu:
První přírůstky plastik získává muzeum v samém počátku své existence. Jak naznačují staré muzejní katalogy je sbírka v samém počátku utvářena jako sbírka církevní plastiky. V roce 1906 jsou muzejní plastiky vystaveny s převahou v 6. sále expozice, kde je prezentováno církevní umění. V roce 1909 získává muzeum do svých sbírek bustu Albrechta z Valdštejna, jejímž autorem je chebský městský rada a sochař Karl Wilfert. V roce 1913 získává muzeum jako odkaz soubor 40 slonovinových řezeb představujících historické osobnosti třicetileté války a dva historické valdštejnské výjevy, které jsou součástí Hallwichovy sbírky. V letech 1927 a 1938 byl získáním národopisných sbírek dr. Müllera a Karla Lederera, učitele z Kynšperka n. Ohří položen základ kolekci drobné lidové výklenkové plastiky, na kterou v menší míře navázal terénní sběr prováděný muzeem v 60. letech.
Celkový počet plastik ve sbírkách chebského muzea do roku 1945 představuje asi 1/4 dnešního počtu. V poválečném období se do muzejních sbírek dostávají mimo jiné plastiky z okolních církevních objektů. Mezi nejvýznamnější patří soubor plastik z křížové cesty ze Starého Hrozňatova, který muzeum získává někdy počátkem 50. let. Posledním významným přírůstkem v muzejních sbírkách je kamenná plastika rytíře Rolanda z kašny v honí části chebského náměstí z roku 1591, kterou muzeum získalo v roce 1981, kdy na původní místo byla osazena její kopie. V 60. letech a v 1. pol. 70. let byly plastiky součástí umělecko historických sbírek muzea. Jako samostatná sbírka se začaly utvářet v 1. Polovině 80. let 20. století.

Předměty zastoupené ve fondu:
Sbírka plastik chebského muzea byla od počástku formovaná jako sbírka církevní plastiky. Zde se postupně utvořily dvě výrazné skupiny – kolekce převážně pozdně gotické plastiky a kolekce plastiky barokní. K nejznámějším gotickým plastikám patří madony ze Šalíčku a z Kamenné ulice a reliéfní plastika z oltáře kostela na Seebergu, Oplakávání Krista. Z barokních plastik pak plastiky z okolí Ignáta Platzera (sv. Anna, Sv. Jáchym, sv. Václav) a dochovaný soubor dřevěných plastik v životní velikosti, které byly součástí křížové cesty k Loretě ve Starém Hrozňatově. Součástí sbírky je také soubor drobné lidové výklenkové plastiky, převážně z Müllerovi a Ledererovi sbírky a několik kusů relikviářových obrazů zdobených dracounovou krajkou, které jsou jinak součástí sbírky obrazů. Dokumentační hodnota sbírky plastiky trpí nedostatkem přesných informací o původu jednotlivých kusů.

Charakteristika sbírkového fondu:
Sbírka obrazů se začala jako samostatná formovat od roku 1973. Počet obrazů ve fondu Chebského muzea do roku 1945 představoval asi 1/4 dnešního stavu. V následujících letech se sbírka značně rozrostla o svozy z okolních církevních a zámeckých objektů (Vysoká, Hrozňatov, Hřebeny…). Další přírůstky byly získány nákupy, z pozůstalostí, převodem a dary. Informace v přírůstkových knihách o původu jednotlivých předmětů jsou velmi sporadické. Přínosem pro budoucí sbírku obrazů byly mimo jiné sbírky dr. Müllera a Karla Lederera, které muzeum získalo v letech 1927 a 1938. Z těchto sbírek pochází značná část podmaleb na skle, kvašových svatých obrázků a skříńkových relikviářů s daracounovou krajkou. V letech 1978 – 1980 nechalo Chebské muzeum na zakázku namalovat pro své sbírky kolekci 11 obrazů s chebskou tematikou od ak. mal. Borise Soukupa.

Předměty zastoupené ve fondu:
Z námětového hlediska zde jsou ve sbírce zastoupeny veduty města, portréty, většinou bez přesnějšího určení, krajiny, žánrové obrázky, obrazy s církevními a náboženskými náměty. Mezi první obrazy chebského muzea patřila Hoffreutherova plátna Zavraždění Valdštejna a ZavražděníValdštejnových důstojníků a portrét Albrechta z Valdštejna, který maluje chebský rodák Frank Christoph kol. roku 1805. Tato plátna muzeum získalo již při svém založení v roce 1873. Z mUzejně dokumentačního hlediska patří k nejhodnotnějším celkům ve sbírce obrazy s valdštejnskou tematikou. Zcela samostatnou skupinu zde představuje 17 portrétů z valdštejnské rodové galerie, které má muzeum ve svých fondech od roku 1978 a které získalo převodem MK ČSSR z Valdštejnského paláce. Po restaurování obrazů koncem 80. a v 90. letech tvoří tato kolekce od roku 1998 samostatnou část expozice Chebského muzea. Z pohledu uměleckohistorického je nejhodnotnějším souborem skupina 6 deskových obrazů z 2. poloviny 15. století s dvojportréty světců a světic.
Dalším vysoce hodnotným celkem je soubor cca 80 kusů podmaleb na skle. Vedle 36 grisaillových podmaleb (tzv. chebských obrázků na skle), se zde nacházejí podmalby z dílen v šumavské Kvildě a Pohoří, rakouského Sandlu, ale také z oblasti Bavorska, Moravy, Slezska. Obdobou podmaleb na skle je i soubor kvašových nástěnných obrázků svatých včetně torza křížové cesty v broušených zrcadlových rámech. Mezi sbírku obrazů a soch jsou rozděleny relikviářové obrazy svatých zdobené filigránovou dracounovou krajkou, které pocházejí z produkce nedalekého kláštera ve Waldsassenu.
Dokumentačně historickou a výpovědní hodnotu má také postupně se vytvářející soubor chebských vedut zachycujících podobu města mezi lety 1394 (Heinrich Stadler – romantický pohled na chebský hrad a Václavův hrad, malba z r. 1776, Franz Silhabel – podoba města po polovině 19. století) a 80. léty 20. století (Boris Soukup). Nejcennější a dokumentačně nejhodnotnější obrazy jsou od roku 1995 vystaveny v expozici Chebského muzea.

Charakteristika sbírkového fondu:
Sbírka dokumentuje převážně grafickou produkci 19. a 20. století. Historie grafických sbírek sahá až k roku 1873, kdy bylo založeno Městské muzeum v Chebu. Mezi nejstarší exponáty patří grafika a kresby s valdštejnskou tematikou, s tématem 30. leté války, ikonografie Chebu, mapy a plány. K výraznému obohacení sbírky dochází v roce 1913, kdy muzeum získává jako část sbírky chebského rodáka a vídeňského dvorního rady dr. Hallwicha. Součástí tohoto odkazu jsou i grafické listy a doubové rytiny ze 17. století s podobiznami vojevůdců třicetileté války. Z dochovaných muzejních katalogů nelze zjistit, jaký je původ grafických sbírek. Lze předpokládat, že značnou část grafiky s církevní a náboženskou tematikou získává muzeum v letech 1950 – 1970. V posledním desetiletí je sbírka doplňována o ikonografii města.

Předměty zastoupené ve fondu:
Základní fond grafické sbírky muzea pochází z let 1873 – 1945. Grafika tvořila významnou část muzejních exponátů již v první instalaci muzea z roku 1874 a byla postupně doplňována a rozšiřována. Sbírka byla a dodnes je doplňována hlavně nákupy, sporadicky dary či nálezy. V současné době se uvnitř sbírky rýsuje několik námětových celků. Významným celkem je soubor kreseb a grafických listů s valdštejnskou tematikou a tematikou třicetileté války, který patří v muzejním fondu k nejstarším muzejním sbírkám. Značnou část tohoto souboru představují grafické listy z tzv. Hallwichovy sbírky. Další obsáhlou skupinu představují grafiky a kresby s církevní a náboženskou tematikou, včetně souboru poutních a svatých obrázků. Sbírka obsahuje soubor chebských vedut a soubor map a plánů mapujících situaci od dob třicetileté války po 19. století. Jedná se vesměs o mapy a plány regionální provenience. Dva menší soubory představují grafiku s napoleonskou tematikou a tematikou německé reformace (téma Marin Luther). Zajímavým souborem je soubor grafických listů zachycujících pověst vážící se k poutnímu místu na Chlumu sv. Maří u Sokolova. Součástí sbírky grafiky je rovněž unikátní soubor 9 kusů péřových obrázků.

Charakteristika sbírkového fondu:
Mince patřily mezi první sbírkové předměty hned po založení chebského muzea v roce 1873. V roce založení byl v chebské Kachní ulici učiněn významný nález pokladu dutých feniků z 15. století, jehož část se dostala do muzea a ve sbírce je zachována dosud. Rovněž zde byl uložen a nově zpracován téměř celý poklad z Horních Loman. Celá historická muzejní sbírka čítala podle Kubínova seznamu v roce 1947 celkem 2099 položek, seznam s doplňky dr. Miry Mladějovské končí inv.č. 3216. Zvlášť byla evidována sbírka medailí a přívěsků. V roce 1960 získalo muzeum starou, pečlivě evidovanou gymnaziální sbírku, obsahující cenný soubor antických mincí, středověké ražby včetně chebských a novodobé peníze celé Evropy, především pak Rakousko-Uherska. Tato sbírka byla umístěna ve vlastní speciálně upravené zásuvkové numismatické skříni. Při jejím stěhování v roce 1973 došlo k sesypání obsahu skříně. Originální katalogy a popisky na platech byly nadále nepoužitelné, proto v letech 1983 – 1987 byl proveden odborníkem nový popis a nová evidence v rámci jednotné muzejní sbírky.

Charakteristika sbírkového fondu:

Mince patřily mezi první sbírkové předměty hned po založení chebského muzea v roce 1873. V roce založení byl v chebské Kachní ulici učiněn významný nález pokladu dutých feniků z 15. století, jehož část se dostala do muzea a ve sbírce je zachována dosud. Rovněž zde byl uložen a nově zpracován téměř celý poklad z Horních Loman. Celá historická muzejní sbírka čítala podle Kubínova seznamu v roce 1947 celkem 2099 položek, seznam s doplňky dr. Miry Mladějovské končí inv.č. 3216. Zvlášť byla evidována sbírka medailí a přívěsků. V roce 1960 získalo muzeum starou, pečlivě evidovanou gymnaziální sbírku, obsahující cenný soubor antických mincí, středověké ražby včetně chebských a novodobé peníze celé Evropy, především pak Rakousko-Uherska. Tato sbírka byla umístěna ve vlastní speciálně upravené zásuvkové numismatické skříni. Při jejím stěhování v roce 1973 došlo k sesypání obsahu skříně. Originální katalogy a popisky na platech byly nadále nepoužitelné, proto v letech 1983 – 1987 byl proveden odborníkem nový popis a nová evidence v rámci jednotné muzejní sbírky.

Předměty zastoupené ve fondu:
Sbírka obsahuje mince, platidla a medaile z období antiky, ze středověku a od novověku po současnost. Pravidelně je doplňována současnou produkcí.

Charakteristika sbírkového fondu:
Jako samostatná sbírka se začala formovat po roce 1974. Sbírka byla původně provizorně umístěna v depozitářích v Kláře, Špalíčku a ve Špejcharu. V těchto prostorách nebyl nábytek uložen samostatně, ale společně s ostatními sbírkami: slohový nábytek s obrazy a plastikami, lidový nábytek byl v této době součástí etnografických sbírek. Jednotlivé kusy nábytku jsou součástí muzejních sbírek od založení muzea. Nejstarší sbírky byly vystaveny ve valdštejnské místnosti expozice a v selské jizbě, kde jsou dokumentovány i fotograficky v albu Aus dem Egerer Museum z roku 1906. K významnému rozšíření sbírky dochází v letech 1927 a 1938. V roce 1927 byla pro Chebské muzeum získána soukromá národopisná sbírka františkolázeňského lékaře dr. Michaela Müllera, ve které byl bohatě zastoupen malovaný lidový nábytek. Ten tvořil také podstatnou část sbírky Karla Lederera, učitele z Kynšperka nad Ohří, jehož národopisnou sbírku muzeum získalo v roce 1938. Po 2. světové válce byly do sbírky muzea převzaty rovněž předměty z bývalého Sudetoněmeckého národopisného muzea, které bylo otevřeno v roce 1940. Muzeum tak získalo další kusy lidového malovaného nábytku. Od 60. let jsou přírůstky nábytku více méně náhodné. Významným přírůstkem je dámský salon ve stylu chippendale z roku 1910, získaný nákupem v roce 1981 a 1983 a nábytek z vybavení rodinné vilky důstojníka finanční stráže v Chebu z přelomu 20. a 30. let (ložnice, kuchyně, jídelna), získaný v roce 1980. V 90. letech bylo do sbírky získáno několik kusů kuchyňského nábytku z let 1940 – 1950.

Předměty zastoupené ve fondu:
Sbírka je tvořena obsáhlou kolekcí malovaného lidového nábytku a kolekcí slohového nábytku. Mezi slohovým nábytkem výrazně převažují kusy z období biedermeieru a eklektické kusy z přelomu století. Hodnota sbírky je dána obsáhlým souborem malovaného lidového nábytku. Umělecky nejhodnotnějším kusem nábytku ve sbírce je kabinet zdobený chebskou reliéfní intarzií z okruhu K. a H. N. Haberlitzů a tři cechovní truhličky zdobené rovněž chebskou reliéfní intarzií.

Charakteristika sbírkového fondu:
První kusy keramiky jsou součástí muzejní expozice již od roku 1874. Bohaté přírůstky přináší Müllerova a pak Ledererova sbírka, které muzeum získalo v letech 1928 a 1938. Do roku 1945 byla převážná většina sbírky umístěna přímo v muzejní expozici. V poválečných letech se do sbírky dostávají také předměty z terénních sběrů (60. léta – p. Ulmanová). Předměty nevystavené jsou uloženy v různých částech muzea, některé jsou používány ke každodenní potřebě (viz. porcelánový kávový servis s perleťovým rastrem užívaný v ředitelně muzea). V 70. letech minulého století byly předměty keramiky a porcelánu soustředěny do jedné sbírky a umístěny do nového depozitáře v půdních prostorách Špalíčku. V 70. letech jsou přírůstky ve sbírce minimální a náhodné. V letech 1981 – 1982 provedlo muzeum dokumentaci výroby v provozovně 03 Aš – Mokřiny keramického družstva Keramo Kožlany, při které získalo do sbírek kolekci tehdy vyráběného keramického nádobí. V roce 1982 získává převodem ze Státního hradu v Lokti rozsáhlá soubor keramiky a porcelánu, včetně forem na odlévání několika plaket a porcelánových tácků, který pocházel z dílny krásenského keramika Williho Russe, tak jak podlehl konfiskaci v roce 1946. Součástí souboru byla i rozebraná kachlová kamna z roku 1941 zdobená plastickými reliéfy s národopisnou tematikou, lidovými kroji ze sudetoněmecké oblasti a egerlandskými průpovídkami. Tato kamna, která byla až do roku 1956 instalována na hradě v Lokti, byla znovu nainstalována jako součást expozice kamnářství v kasematech na Chebském hradě v roce 1994. Porcelán byl do sbírky muzea zařazován vždy okrajově.

Předměty zastoupené ve fondu:
Ve sbírce jsou soustředěny užitné předměty z keramiky a porcelánu. Vedle kuchyňského nádobí tvoří podstatnou část sbírky kachlové kamnářské zboží. Jsou zde zastoupeny předměty z hrnčiny, kameniny, kamnářské zboží, tovární bělnina a porcelán. Kvalitativně cennější je soubor keramických předmětů, porcelán byl do sbírky zařazován pouze nahodile; Chebské muzeum se na sběr porcelánu nespecializovalo, na rozdíl od keramiky, jejíž výroba měla na Chebsku bohatou tradici. Základ muzejní sbírky keramiky a porcelánu se začal utvářet již od samého počátku muzea, hlavní přírůstky představuje Müllerova a Lederereva sbírka. Sbírka je obohacována poválečnými sběry a současnými nákupy. Mezi nejcennější kusy sbírky patří tzv. chebské talíře – hrnčinové zboží s modrým kobaltovým dekorem s převahou fantaskních architektonických motivů. Nejstarší z talířů uvádí dataci 1693. Z kameninových výrobků jsou nejcennější dva tzv. skalenské džbány s cínovou montáží a plastickým dekorem, z nichž jeden je datován 1798. Ve sbírce je uložen také soubor keramických a porcelánových předmětů z dílny krásenského keramika Williho Russe – jeho součástí jsou i etnograficky cenná kamna zdobený četnými reliéfy s folklorní tematikou tohoto regionu. Sbírka obsahuje i typologickou kolekci mokřinské provozovny výrobního družstva Keramo Kožlany z poč. 80. let minulého století. Současnou produkci keramického řemesla na Chebsku reprezentují ve sbírce práce manželů Svobodových.

Charakteristika sbírkového fondu:
Ve sbírce jsou zastoupeny především předměty z 18. a 19. století. Až do roku 1974 bylo sklo ve sbírkách chebského muzea součástí umělecko-historických sbírek. Po roce 1974 se tyto předměty soustředily do samostatné sbírky. Sbírka skla nese patrné stopy nahodilosti, kterou byly tyto předměty do sbírek získávány. Několik kusů skla se do sbírky dostává společně s Müllerovou a Ledererovou sbírkou. Součástí sbírky je také kolekce uměleckých vitráží s náboženskou i profání tematikou.

Předměty zastoupené ve fondu:
Uvědomělejšímu sběru skla se muzeum nevěnovalo a nevěnuje. Přesto se ve sbírce vytvořila početnější skupina skleněných lázeňských pohárků, charakterizující lázeňskou kulturu 19. století ve Františkových Lázních a v Mar. Lázních. Historicky a dokumentačně nejcennějšími předměty ve sbírce jsou 2 francouzské secesní vázy firmy Legras & Cie., Le-Plaine-Saint-Denis z doby po r. 1900, secesní váza ze sklárny v Klášterském Mlýně a váza Moser z doby kol. r. 1920. Zajímavou skupinu tvoří několik kusů historizujícího skla z 90. let 19. století. Podchycení tehdejší současné produkce z širšího regionu vedlo v roce 1983 k nákupu vzorku 24 ks skla ze sklárny Moser a v roce 1984 k zařazení do sbírky 4 ks čedičových výrobků dokumentující svébytnou sklářskou produkci, kterou reprezentovala slévárna taveného čediče EUTIT ve Staré Vodě. V posledních letech sbírka rozrostla rovněž o obalové sklo (lahve, sklenice).

Charakteristika sbírkového fondu:
Základem knižních sbírek bylo pravděpodobně několik darů soukromých osob v 50. letech (doc. Alberti, dr. M. Mladějovská). Písemné doklady o tom však v knihovně muzea chybí. V 60. letech se fondy, jak dokládají přírůstkové seznamy knihovny, obohatily několika nákupy. Několik dalších rukopisů bylo získáno převodem z jiných institucí. Sbírky se postupně doplňovaly jednak z darů, osobních nálezů v neužívaných prostorách muzea a při rekonstrukci, nákupy v antikvariátech i od soukromých osob. Při revizi v roce 1973 bylo zjištěno, že inventární soupis starých tisků neodpovídá předpisům, knihy nelze podle něho identifikovat a dále, že jsou zde tituly, které mezi staré tisky nepatří. Do inventury, která ve sbírce proběhla v roce 1977, byly staré tisky vytříděny a fond rozdělen na tisky do roku 1850 (sem bylo zařazeno několik málo titulů vzácných tisků, které jsou časově mladší, ale svojí povahou jsou sbírkové) a na tisky po roce 1850, především tisky regionální povahy, které byly převedeny do fondu regionální literatury.

Předměty zastoupené ve fondu:
Sbírka obsahuje mimo jiné i některé velmi vzácné knihy: Melantrichova Bible česká z roku 1570, drobné regionální tisky, ukázky prací chebských tiskařů, kolekce kramářských tisků atd.

Charakteristika sbírkového fondu:
Základem knižních sbírek bylo pravděpodobně několik darů soukromých osob v 50. letech (doc. Alberti, dr. M. Mladějovská). Písemné doklady o tom však v knihovně muzea chybí. V 60. letech se fondy, jak dokládají přírůstkové seznamy knihovny, obohatily několika nákupy. Několik dalších rukopisů bylo získáno převodem z jiných institucí. Sbírky se postupně doplňovaly také prostřednictvím nákupů v antikvariátech či od soukromých osob.

Předměty zastoupené ve fondu:
Sbírka manuskript obsahuje některé velmi vzácné knihy, např. soubor šesti antifonářů z 15. a 16. století.

Charakteristika sbírkového fondu:
Na nádvoří muzea v Chebu jsou již od minulého století instalovány náhrobní kameny přemístěné z kostela sv. Mikuláše, kam byly původně přemístěny z chebských kostelů při rekonstrukcích dlažby. Soupis těchto epigrafických památek pořídil v roce 1958 René Murat a publikoval ho ve sborníku Karlovarsko pod názvem “Soupis epigrafických památek Chebu”. Zbytek náhrobních kamenů, které byly určeny pro zamýšlené lapidárium, byl umístěn v sloupové místnosti v nádvoří muzea. Tato místnost byla až do roku 1995 užívána jako sklad – hlavně jako sklad tabulového skla. V roce 1995 byla místnost vyklizena a náhrobky nově osazeny a zpřístupněny veřejnosti. V kasematech Chebského hradu byly až do roku 1994 uloženy různé stavební články a pamětní desky, náhodné stavební články z poutního kostela na sv. Anně, zbořeného kolem r. 1957, byly do této doby volně loženy pod Černou věží Chebského hradu. Přibližně ze stejné doby pocházejí rovněž fragmenty oltáře z kostela sv. Jošta na Lodním předmětsí, které byly pohozeny u hradního příkopu. Koncem 70. let byly přemístěny do nádvoří hradu. Do roku 1993 byly u východní zdi v nádvoří hradu, schované za plátnem letního kina, zpola zasypané a zarostlé náhrobní kameny ze slovanského kostrového pohřebiště, vyzvednuté při archeologických výzkumech v letech 1911 a 1968 (Jonas, Pospíchalová). Hradní nádvoří se stalo také místem uložení pro všechny kamenné artefakty od soch ze hřbitova v Horních Lomanech, zrušeného v roce 1974, až po kamenné schody z mázhausu Pachelbelova domu, které byly vybourány v roce 1980. V roce 1993 byly na hrad převezeny rovněž kamenné sochy z františkánského kláštera. V roce 1992 bylo rozhonuto tyto kamenné artefakty soustředit a administrativně podchytit – byla zřízena sbírka kamenných artefaktů. V roce 1994 byla část utvářené sbírky uspořádána na volných prostranstvích Chebského hradu. V témže roce byly zahájeny restaurátorské práce na prezentovaných kusech.

Předměty zastoupené ve fondu:
Sbírka soustřeďuje veškeré záměrně (umělecky) opracované kamenné předměty, především plastiky, náhrobní a pamětní desky, kamenné architektonické články a jiné užitné předměty světského či kultovního charakteru bez časového omezení. Sbírka byla založena v roce 1992 z nutnosti uspořádat kamenné předměty, které buď nebyly evidovány vůbec, nebo byly roztroušeny po jednotlivých sbírkách muzea (Sochy, Současné dějiny, Různé sbírky).

Charakteristika sbírkového fondu:
Podsbírka Loutky, modely, hračky obsahuje sbírkové předměty datované především do 20. století. Začala se utvářet až od roku 1974, a proto v ní převažují nákupy z let 1974–1999. K nejvýznamnějším exponátům bezesporu patří soubor marionet vytvořený přítelem a spolupracovníkem J. Skupy Augustinem (Gustavem) Noskem, mezi kterými vynikají dva páry slavných loutek Spejbla a Hurvínka a tzv. Hmyzí kapela. Tyto loutky pochází z pozůstalosti G. Noska, který zemřel v Chebu 1. února 1974.

Předměty zastoupené ve fondu:
Základ podsbírky tvoří hračky vyrobené v letech 1916–1917 ruskými válečnými zajatci internovanými v zajateckém táboře v Podhradě u Chebu, které muzeum získalo do svých sbírek v roce 1923. Další významnou skupinu představují loutky ze zaniklé Městské loutkové scény v Chebu, jež se jako akvizice dostaly do muzea zejména v 1. polovině 70. let 20. století. Modely, představující chebský lidový statek a typické hrázděné štíty, pocházejí z předválečného období. Podsbírka je průběžně doplňována nákupy – např. loutky autorů J. Vavříka-Rýze, J. Vítka, J. Krále, R. Stefanové nebo Š. Váchové.

Charakteristika sbírkového fondu:
Nejstarší kusy textilu se ve sbírkách muzea nacházely již v roce 1874, kdy bylo zpřístupněno veřejnosti. Již v této době bylo součástí sbírek chebské antependium – korálková výšivka na pergamenu, práce chebských klarisek z období kolem roku 1300. V  muzejní expozici byly v roce 1906 vystaveny i další ukázky církevního textilu, byl položen také základ sbírky lidového textilu – čepce z dracounové krajky k chebskému lidovému kroji, dva mužské a dva ženské kompletní lidové kroje z Chebska včetně doplňků, svatební čelenky chebské nevěsty, hřebeny do vlasů, křestní polštářky, škapulíře, růžence atd. Součástí sbírek v této době byly také cechovní prapory a prapor švédského vojska z roku 1642. V letech 1928 a 1938 se podsbírka výrazně rozrostla o etnografický textil z pozůstalosti dr. Müllera a Karla Lederera. Po druhé světové válce se do sbírek dostal další etnografický materiál ze zrušeného národopisného muzea (Museum für Volkskunde), otevřeného v Chebu v roce 1940. Přírůstky v 60. a 70. letech 20. století byly spíše sporadické, od 80. let 20. století se podsbírka doplnila o oblečení a doplňky z doby kolem roku 1950. Podsbírce uškodilo jakési „vymezení dokumentačního zájmu“, ke kterému došlo koncem 70. let, kdy se Městské muzeum v Aši začalo profilovat jako textilní muzeum. Tehdy bylo učiněno rozhodnutí, že muzeum v Chebu se bude specializovat na textil národopisný, kdežto textilní a oděvní dokumentaci 20. století bude provádět muzeum v Aši. Do roku 1973 byla podsbírka vedena převážně jako součást národopisných fondů muzea. Jako samostatná podsbírka se samostatnou evidenční řadou je vedena od roku 1973.

Předměty zastoupené ve fondu:
Podsbírka Textil patří k nejstarším fondům muzea. Převahu tvoří etnografické textilie zastoupené krojovým materiálem z Chebska: šátky, sukně, kabátky, zástěry – cca 520 kusů, krojové klobouky dámské i pánské. Části ženského kroje jsou početnější ve srovnání s krojem mužským. Součástí etnografického textilu jsou i doplňky, jako například rukávcové výšivky ke kroji, stuhy k lidovému kroji, svatební čelenky, krojové čepce, lidové šperky (cca 1040 ks). Další uzavřenou skupinu představují vlajky, prapory a korouhve, mezi nimiž převažují cechovní prapory. Třetím významným celkem je církevní a liturgický textil. V posledních letech je podsbírka doplňována o oděv a doplňky převážně z 30. a 40. let 20. století.

Charakteristika sbírkového fondu:
Sbírka se začala utvářet na přelomu 50. a 60. let. Sběrný program zahrnoval prakticky vše z tzv. trojrozměrností od sádrových bust přes militária a textil k písemnostem. V této neuspořádané podobě se sbírka nachází ještě v 1. pol. 70. let. Po roce 1974 bylo započasto s vytříděním sbírky a její novou strukturalizací, která se zaměřuje výhradně na dvojrozměrný materiál písemného charakteru, tedy materiál tištěných a písemných dokladů, obohacený o získanou původní fotografickou dokumentaci. Ze sbírky je v tomto období vyřazen materiál mimoregionální – hlavně značné množství centrálně produkovaného materiálu ČTK. Sbírka se výhradně zaměřuje na materiál regionální povahy. Evidence ve sbírce byla zahájena v 60. letech, kdy byly veškeré předměty muzea evidovány v jediné číselné řadě. Podle nových předpisů a regulí byla v roce 1975 zahájena nová muzejní evidence prostřednictvím trojdílných katalogizačních karet. Pro tuto evidenci a vzhledem k novému uložení sbírek byly sbírky muzea rozděleny do samostatně spravovaných celků. O stavu sbírky na poč. 70. let vypovídá skutečnost, že řada tehdy inv. čísly opatřených předmětů se po zapůjčení na různé politické výstavy do muzea nikdy nevrátila. Ujasnění si stavu sbírky bylo postupně možné až pro zavedení nové muzejní evidence od r. 1975 a hlavně pak generální inventuře sbírek prováděné v roce 1980.

Předměty zastoupené ve fondu:
Sbírka je chápána jako soubor písemných a fotografických materiálů k nejnovějším dějinám a současnosti regionu. Časový záběr představuje odbdobí 19. a 20. století. Profil sbírky je dán materiálovou povahou předmětů – sbírku utvářejí především dvojrozměrné předměty (písemnosti, noviny, plakáty, jiné tiskoviny, fotografie apod.), pokud svým prvotním významem nepatří do jiné sbírky (knihy, grafika, …). V této sbírce jsou soustředěny příslušné materiály pocházející od jiných subjektů (soukromé osoby, podniky, instituce…), materiály pocházející z činnosti muzea, jsou součástí dokumentačních fondů. Ve sbírce Současných dějin zůstávají až do 80. let odznaky, pečetidla a pečeti, které jsou v roce 1990 převedeny do nově utvořené sbírky sfragistiky. Nejcennějším souborem ve sbírce je soubor fotografií z činnosti ZČD v Chebu ze 60. a 70. let, jejichž autorem je fotograf Jaroslav Veit, tiskové materiály a fotografie k činnosti téhož divadla ze soukromé sbírky herečky J. Teubnerové, písemnosti z pozůstalosti houslařů J. Lutze, J. Heineckeho a A. Bartha, písemnosti k dějinám Lubů a houslařské výroby v Lubech, tzv. Voříškova sbírka pohlednic z konce 19. a z 1. pol. 20. století, materiál vzniklý systematickým sběrem tiskovin k volbám po roce 1990, atd.

Charakteristika sbírkového fondu:
Předměty zastoupené ve sbírce spadají s převahou do 19. a 20. století. Jako samostatná sbírka se utváří od roku 1973. V roce 1978 v rámci tzv. dokumentace současnosti byly pro sbírku získány ukázky výrobků n.p. Cremona v Lubech. Sbírka je systematicky doplňována.

Předměty zastoupené ve fondu:
K nejcennějším kusům sbírky patří lidové housle užívané na Chebsku dudáckými kapelami, tzv. Dudelsackgeige, housle s krátkým krkem (HN6, HN7), dechové a dmychací dudy z Chebska a několik citer chebské provenience – např. HN215 – fa Anton Bräuer, Schönbach (Luby), 1921. Většinu sbírky hudebních nástrojů pak tvoří jednotlivé součástky hudebních nástrojů. Ve sbírce je také dokumentována výroba strunných hudebních nástrojů firmy Cremona v Lubech u Chebu – hudební nástroje, polotovary dokumentující výrobní postup, apd. Tyto artefakty byly získány v roce 1978.

Charakteristika sbírkového fondu:
Sbírka se vyčlenila v roce 1981 ze sbírky současných dějin a byla rozšířena rovněž o některé převody ze sbírky numismatiky.

Předměty zastoupené ve fondu:
Akvizice sbírkového fondu je zaměřena převážně na regionální materiál. Sbírku tvoří soubor úředních razítek, soubor pečetidel a pečetí, různé odznaky, případně vyznamenání. V roce 1991 byla sbírka rozšířena sběrem vojenských odznaků užívaných československou armádou do roku 1989.

Charakteristika sbírkového fondu:
Sbírka byla koncipována při generální inventuře sbírkového fondu Chebského muzea v roce 1980. Z hlediska sbírkotvorných aktivit je chápána jako sbírka kuriozit a nezařaditelných předmětů v rámci sbírkového fondu Muzea Cheb. Předměty ve sbírce zastoupené pochází převážně z území histrorického Chebska a svým vznikem spadají (až na některé vyjímky) do 19. a 20. století.

Předměty zastoupené ve fondu:
Jedná se o nepříliš početnou sbírku, v níž ucelenější skupinu tvoří pouze 4 dětské kočárky nakoupené v 90. letech minulého století. Součástí sbírky – a současně i jejím nejvýznamnějším exponátem – je proslulá vycpanina Valdštejnova koně zabitého v bitvě u Lützenu v roce 1632.

Charakteristika sbírkového fondu:
Nejstarší sbírkové předměty, které jsou součástí sbírky hospodářského nářadí jsou dokumentačně podchyceny již na fotografiích expozice z roku 1906: např. krok k vyměřování pozemků, dětské jezdecké sedlo, zvonce k postrojům. Významné přírůstky hospodářského nářadí přineslo také získání Müllerovy a Ledererovy sbírky. V poválečném období byla sbírka významně doplněna terénními sběry I. Ulmanové v letech 1962 – 1970. V letech 1971 – 1978 dochází ke změnám správců sbírky, písemné doklady však neexistují. V této době byly klíče od prostorů, kde byly sbírky uloženy, u ředitelky muzea K. Iterské. Od roku 1970 prošla sbírka několikerým stěhováním.

Předměty zastoupené ve fondu:
Vnitřní rozdělení sbírky vychází ze tří tematických skupin: zemědělské nářadí, kuchyňské nářadí a řemeslnické nářadí. Nejrozsáhlejší celek tvoří zemědělské nářadí a drobné zemědělské stroje – staré sbírky doplněny v minulých letech nákupy. Z dokumentačního hlediska je rovněž cenné nástrojové vybavení z houslařské dílny. Postupně se vytváří také předmětná dokumentace nářadí a náčiní z vybavení domácnosti s převahou materiálu z 30. – 50. let 20. století.

Charakteristika sbírkového fondu:
Předměty zařazené do sbírky kovů jsou součástí muzejních sbírek od jeho založení v roce 1873. Byly sbírány především předměty dokumentující řemeslnou výrobu. Jejich sběru nebyl v minulosti věnován patřičný zřetel, což se odráží na kvalitě zde obsažených sbírek. Základ starých fondů ve sbírce kovů představují kovové předměty z vybavení chebských domácností, jako pozůstatek etnografických sběrů z předválečného období. Součástí sbírky jsou rovněž předměty z barevných kovů, které byly ve vybavení kuchyně na hradě Seebergu. Do Chebského muzea se dostaly někdy v průběhu 50. let minulého století, k jejich získání nejsou žádné doklady. V 60. letech byla sbírka doplňována z terénního sběru, který prováděla tehdejší pracovnice muzea Ivana Ulmanová. Další přírůstky do sbírky jsou zaznamenány až v průběhu 80. a 90. let minulého století.

Předměty zastoupené ve fondu:
Sbírka zahrnuje předměty, které jsou zcela nebo u kterých převažují jako použitý materiál železné nebo neželezné kovy s výjimkou cínu. Obsahuje předměty běžného užití v domácnosti s převahou kuchyňského nádobí, cirkevní a dekorativní předměty. Součástí sbírky jsou také stroje a přístroje nezemědělského charakteru: šicí stroje, obuvnický šicí stroj, psací stroje, pokladny. Koncem 80. let minulého století byla sbírka doplněne kolekcí 11 ks rozhlasových přijímaců z 30. – 60. let.

Charakteristika sbírkového fondu:
Sbírku tvoří převážně geologické nálezy z území Chebska (včetně Ašska a Mariánskolázeňska) převedené ze starých sbírkových fondů a také nálezy pocházející z vlastních sběrů, konaných však pouze sporadicky (v oněch letech 2. pol. 20. století, kdy bylo v muzeu personálně zajištěno místo příslušného odborného pracovníka – geologa). Vedle nálezů regionální povahy obsahuje sbírka i jednotliviny v rámci celé České republiky, resp. Evropy.

Předměty zastoupené ve fondu:
Charakter geologické sbírky muzea v Chebu je velmi nesourodý, systematickému sběru geologického materiálu z chebského regionu se muzeum nikdy nevěnovalo. Nelze zjistit předměty z předválečných fondů. Sbírka obsahuje horniny a minerály jednak z regionu, jednak z jiných částí republiky i Evropy. Jako uzavřená část geologické sbírky je chápána pouze tzv. “sbírka Hubáčkova”.

Charakteristika sbírkového fondu:
Sbírka původně obsahovala herbáře získané z Německého gymnázia v Chebu a z jiných chebských škol, které se dostaly do muzejních sbírek pravděpodobně v poválečných letech. Většina těchto herbářů je z hlediska botanického i historického bezvýznamná. Herbáře byly neodborně zakládané a jsou značně poškozené vlivem dřívějšího nevhodného uložení a časté manipulace. Bezcennost herbářů zvyšuje skutečnost, že položky neobsahují lokaci. Inventura z roku 1960 vykazuje tyto herbáře s označením B4 – B13. V roce 1959 byly z muzea v Karlových Varech převedeny do muzea v Chebu botanické sbírky z premonstrátského kláštera v Teplé. Jedná se o dvě systematické sbírky: Herbarium Teplense a Florula Agri Teplensis. V Chebském muzeu je však uložena pouze malá část tepelských sbírek, převážná většina je dnes součástí sbírek Národního muzea v Praze.

Předměty zastoupené ve fondu:
Nejcennější součástí sbírky jsou dva herbáře tepelského kláštera. Herbarium Teplense představuje 21 herbářových krabic s 2542 položkami, na kterých jsou podchyceny sběry evropské květeny z let 1810 – 1815. Florula Agri Teplensis (Herbarium Conrad) zahrnuje tři krabice vzácných rostlin rostoucích na Tepelsku. Herbář založil v roce 1809 Joseph Conrad a věnoval ho Ch. Pfrognerovi. Sbírka obsahuje celkem 299 položek opatřených lokací a je dochována ve velmi dobrém stavu. Dalším uzavřeným celkem je herbář Phytotheka universalis. Ve sbírce je uloženo dále 42 herbářových svazků, krabic a desek, celkem s 6867 herbářovými položkami, které pocházejí ze školních sbírek chebského německého gymnázia a dalších chebských škol. Jejich odborná a dokumentační kvalita je vzhledem k absenci lokací velmi nízká. Vedle uvedených herbářových sbírek je součástí botanického fondu muzea i sbírka semen lesních dřevin, která je tvořena 92 zkumavkami, ve kterých jsou semena adjustována; sbírka lesních dřevin (tvarováno do podoby dřevěných knih) a 16 ks modelů hub. Pravděpodobně v roce 1970 byly do sbírky botaniky převedeny z grafické sbírky muzea také grafické herbářové listy (formát A2) v celkovém počtu 314 kusů. Posledním rozsáhlým přírůstkem sbírky (1978) byl herbář se sběry z rozšířeného regionu (Chebsko, Tachovsko) o 244 položkách. Tyto sběry prováděla botanička muzea ing. Marie Jelínková v letech 1975 – 1978.

Charakteristika sbírkového fondu:
Těžiště sbírky dnes spočívá ve vycpaninových preparátech; v převážné většině ptáků. V roce 1982 byla zoologická sbírka muzea v Chebu postoupena jako dlouhodobá zápůjčka Městskému muzeu ve Františkových Lázních, které jako součást přírodní rezervace SOOS otvíralo samostatnou biologickou a geologickou regionální expozici. Zápůjčka trvá do současnosti. Částečně ucelenými soubory jsou pouze entomologické nálezy a samostatná sbírka motýlů. Od roku 1989 do roku 2004 nemělo Chebské muzeum odborného pracovníka – přírodovědce a zoologická sbírka se stala výlučně sbírkou konzervační – správa sbírky byla zajišťována pouze administrativně.

Předměty zastoupené ve fondu:
Nejvýraznější část sbírky tvoří vycpaninové preparáty ptactva. V letech 1967 – 1977 byly odbornými pracovníky prováděny terénní výzkumy a sbírka byla obohacena o preparáty hlodavců, obojživelníků a plazů. Součástí sbírky je rovněž kolekce entomologických nálezů a cizokrajných motýlů, kterou získalo muzeum v předválečných letech.