Michaela Bäumlová
Násilná smrt Albrechta z Valdštejna roku 1634 přitahuje pozornost mnohdy větší, než jeho život. Při popisu Valdštejnova konce historici obvykle čerpají z tiskem vydaných zpráv z 1. poloviny 17. století. Z pramenů regionálních bývá využíván dobový zápis v jedné z úředních knih města Chebu. Poněkud stranou zájmu stojí soudobá kronika Georga Leopolda (1603–1676), dlouholetého purkmistra v bavorském městečku Redwitz (dnešní Marktredwitz). To až do počátku 19. století tvořilo součást Chebska; vazby mezi Redwitz a Chebem byly z tohoto důvodu velmi těsné a osudy obou sídel spolu úzce souvisely. Purkmistr Leopold byl v kontaktu jak s chebskou městskou radou, tak s chebským vojenským velením, a o dění ve městě byl velmi dobře informován. Ve své kronice podal mj. zprávu o únorových událostech roku 1634. Jejich vylíčení se víceméně shoduje s hlášením sepsaným přímým účastníkem, chebským velitelem Johnem Gordonem.
Leopoldův zápis naznačuje, jaké informace v regionu obíhaly bezprostředně po Valdštejnově smrti. Datování událostí odpovídá juliánskému kalendáři, protože protestantské městečko dlouho odmítalo přijmout moderní kalendář gregoriánský. Dění v Chebu a okolí v měsíci únoru 1634 purkmistr Leopold popsal takto:
„Na začátku měsíce února k Chebu opět přitáhlo množství vojenského lidu, po němž do Chebu záhy, 14. téhož měsíce, dorazil domácí císařský generalissimus vévoda z Frýdlantu spolu s dalšími generály a plukovníky, jako např. hrabětem Trčkou, generálem Illowem, plukovníkem Kinským a plukovníkem Niemannem. Tito rekové, kteří pod sebou měli některá z císařských vojsk, jimž veleli, měli v úmyslu cosi záhadného. Mělo se za to, že se všemi oddíly chtějí odpadnout od [Jeho] Milosti Císařské.
15. téhož měsíce byli všichni chebským velitelem Gordonem pozváni do hradu. Všichni kromě vévody z Frýdlantu, který zůstal ve svém příbytku, se dostavili, aby se zúčastnili toho hodokvasu. Téměř před půlnocí, kdy už bylo po jídle provázeném rozličnými rozhovory, a [kdy] byly přinášeny cukrovinky, byl ve skutek uveden útok, který byl vůči nim [tj. Trčkovi a jeho společníkům] osnován. Se zákusky do místnosti vpadlo několik důstojníků a dragounů, kteří ihned převrhli stůl, křičíc: Vivat Ferdinandus!, a společně všechny ty reky zavraždili, ubodali nebo ubili mušketami. Jak jsme se dozvěděli, byl hrad během tohoto útoku, který byl držen ve vší tajnosti, uzamčen a dobře střežen. Když se to skončilo, vydali se někteří – mezi nimi kapitán Deveroux, Ir, který se po tomto skutku brzy stal plukovníkem – do příbytku vévody z Frýdlantu, aby ho také zavraždili. Jakmile dospěli do jeho obydlí a před jeho ložnici, ubodali stráž a komorníky a ložnici násilím otevřeli. Vévoda, který již spal, vstal z postele, aby se podíval, co se děje. Nato byl probodnut partyzánou a padl k zemi atd.
Pak [tj. po 25. únoru] šlo páté přes deváté a děly se divné věci, až dokud ten zmatek neustal. Ani čert se v tom nevyznal, a to nejen ve městě Chebu, nýbrž v celém Českém království. Protože žádný nevěděl, kdo je pán, a kdo kmán, dělal si téměř každý, co chtěl. Tak k nám [do Redwitz] 19. téhož měsíce vpadli kroboti [též krabati či chorvatští jezdci, oddíly lehkého jezdectva císařské armády verbované na Balkáně], kteří leželi kolem Chebu. Rabovali a odehnali dobytek. Salvu guardii [císařské vojáky z chebské posádky, kteří měli městečku zajišťovat ochranu] vyvlekli ven [z města] a velmi zle s ní nakládali. Plukovník Gordon sice docílil, že jsme [náš] dobytek dostali zpátky, [ovšem] za peněžní obnos. …
26. [téhož měsíce] k nám kroboti vpadli znovu a plenili. Dali jsme jim 60 tolarů, a oni pak plenění zanechali atd. … U Tirschenreuthu tou dobou ležel švédský plukovník Rosa, a tak to šlo jedno za druhým. Jeden den u nás plenili císařští, druhý přišli Švédové a [rovněž] loupili. V tomto měsíci únoru k nám Švédové od Tirschenreuthu přitáhli a vpadli dvakrát.“
Není bez zajímavosti, že se Georg Leopold osobně setkal přinejmenším se dvěma z hlavních aktérů chebské valdštejnské tragédie. Na jaře 1636 v Redwitz učinil zastávku Walter Deveroux, „ten hrdina, který v Chebu partyzánou bez jakékoli překážky napadl, probodl a zabil velkého generála vévodu z Frýdlantu…“. V letech 1633–1634 se Leopold z titulu své funkce stýkal s výše zmíněným Johnem Gordonem. Ten v létě 1633 získal uvolněný post chebského velitele, když dosavadní chebský velící důstojník plukovník Adelshöffer odtáhl do Saska. O rok později Gordon se svým plukem z Chebu vytáhl ku Praze, a na místo chebského velitele nastoupil plukovník Steinheim.
S Johnem Gordonem, „nejpřednějším ve frýdlantské tragédii, jež se v Chebu odehrála 15. února roku 1634“, se redwitzký purkmistr setkal ještě na sklonku roku 1637. Gordon se tehdy v Redwitz zastavil na své cestě z Říše. Purkmistra se vyptával na mnoho věcí a na oplátku se s ním podělil o novinky týkající se společných známých. Právě Leopoldův záznam z konce roku 1637 vyvrací tvrzení těch autorů, kteří Gordona (stiženého prý kletbou pronásledující Valdštejnovy vrahy) pohřbívají již v červnu 1637. John Gordon zemřel teprve v průběhu roku 1649, a duch Albrechta z Valdštejna mu tedy byl podle všeho celkem milostiv…
