Michaela Bäumlová
Již poeta Caspar Bruschius před polovinou 16. století připomínal, že se: „nedaleko před [chebskou] Mostní branou“ nachází „vynikající a známé zřídlo mající kyselou vodu a proto také zvané Seyerling [tj. kyselka]. Tuto vodu je velmi zdravé a příjemné pít, a tak je v létě denně houfy mládeže ve džbáncích donášena do města a tam prodávána…“.
Zájemci ze vzdálenějších končin až na nepočetné výjimky nezajížděli do Chebu osobně, nýbrž jim byla chebská kyselka městem na základě písemné objednávky zasílána na povozech. Jedním z příjemců takovéto dodávky minerální vody byl i četnými zdravotními obtížemi trpící Albrecht z Valdštejna, který si jí do jedné ze zastávek na své cestě z Karlových Varů do Memmingen počátkem června 1630 dal dopravit celou truhlu.
Mimo frýdlantského vévody se v knihách městských výdajů a městské korespondenci 1. poloviny 17. století v souvislosti s chebskou kyselkou objevuje ještě jeden význačný příslušník rodu Valdštejnů, a sice Adam mladší (1569/70-1638). Tento Albrechtův blízký příbuzný se v průběhu své dlouhé a úspěšné kariéry stal zemským sudím, nejvyšším hofmistrem Českého království, císařským tajným radou a nejvyšším purkrabím. Po sobě zanechal dodnes dochovaný deník a především syna Maximiliána, jehož frýdlantský vévoda tváří v tvář absenci mužského potomka učinil svým dědicem. Otec i syn bez větší úhony přežili Albrechtův pád – Adam v poklidu dožil a Maximilián si podržel své statky a úspěšně působil u vídeňského dvora.
Počátkem února roku 1609 se pan Adam stal jedním z kmotrů maličkého Václava Eusebia z Lobkowicz, k jehož zrození zřejmě přispěla i léčba chebskou kyselkou, kterou podstoupila kněžna Polyxena, aby milovanému manželovi Zdeňku Vojtěchu Popelovi ve svých 42 letech porodila vytouženého dědice. Město Cheb (a snad tedy i jeho léčivý pramen) pán z Valdštejna znal nejen zprostředkovaně, nýbrž je i několikrát osobně navštívil – roku 1611 zde například učinil zastávku na cestě z Říše, občerstvil se tu a přenocoval, na podzim 1625 pod ochranou Albrechta z Valdštejna putoval opačným směrem.
Od období let 1623/1624 se Adam mladší až do své smrti v srpnu 1638 pravidelně objevoval mezi příjemci zásilek chebské kyselky, směřujících za ním do Karlových Varů, kde dočasně pobýval, nebo častěji do jeho pražského sídla. Dochované účty i korespondence dokládají, že se nejčastěji jednalo o jednu truhlu lahví. Všechna voda měla být – jak Adam připomínal v dopise Chebským z 8. 6. 1637 – zapečetěna a měl k ní být připojen účet. Cena za dodání takovéhoto množství se (bez platu povozníka) pravidelně pohybovala lehce nad částkou 6 zlatých, odpovídající zhruba ceně jednoho vykrmeného vepře.
S chebskou městskou radou Adam mladší z Valdštejna ve věci dodávek minerální vody komunikoval v německém jazyce a prostřednictvím písaře, k jehož výtvoru připojoval jen svůj podpis; pouze v již zmíněné žádosti o zaslání kyselky z června 1637 učinil v textu vlastnoruční opravu, jíž množství požadované vody upravil z jedné káry na obligátní truhlu. Byly-li míněny přímo objemové jednotky těchto názvů (kára a truhla), zvýšil starý pán svým zásahem objednané množství lahví zhruba na dvojnásobek; truhla přitom obvykle představovala asi 826 litrů.
Krátce před svou smrtí, v dubnu 1638, Adam ve věci distribuce chebské kyselky plnil i roli prostředníka, respektive přímluvce. U Chebských tehdy písemně orodoval za to, aby vyšli vstříc jistému Stanislawu Chodowieczkimu, který k nim dorazí, aby vyzvedl truhlu kyselky pro osobní potřebu polského krále, tj. Vladislava IV. Vasy. Užil přitom poněkud kuriózní pobídky, když vyjádřil naději, že Chebští budou vědět, jak si počínat, „když se to týká takového velikého potentáta, a když tím také nepochybně bude vyplněno přání a úmysl Jeho Císařské Milosti, našeho nejmilostivějšího císaře, krále a pána [Ferdinanda III.].“. Jako by snad zdraví a život císařova švagra (od září 1637 chotě Ferdinandovy sestry Cecilie Renaty) závisely na jediné věci, a sice na požití minerální vody z okolí jednoho města při říšské hranici…
