Michaela Bäumlová
Ve fondech Rakouského státního archivu se dodnes dochoval hojný materiál k českým dějinám. Mezi akty z období Třicetileté války se nachází i nenápadný papírový dvojlist pokrytý německým textem, na jehož vzniku se očividně podíleli dva lidé. Jeden z nich stvořil rozsáhlý nadpis a něco málo přes dvě stránky rukopisu. Druhý škrtal, upravoval a přidával další text, za který pak připojil úsečné latinské „Konec.“ První z písařských rukou náleží buď přímo veliteli chebské pevnosti Johnu Gordonovi (†1649), nebo jeho písaři. Ve druhém případě měl pero vlastnoručně vést císařský generál Ottavio Piccolomini (1599–1656).
Zavraždění Albrechta z Valdštejna, olej na plátně, Johann Joseph Maximilian Hoffreuther, 1736.
Společné dílo obou důstojníků popisuje dění v Chebu a okolí ve dnech 24. 2. – 1. 3. 1634. Jeho podstatná část je věnována zavraždění Albrechta z Valdštejna a jeho společníků. Pomineme-li Piccolominiho zásahy, byly večerní události 25. února v Gordonově „Pravdivé zprávě“ či chceme-li „Pravdivém vylíčení“ popsány následovně:
„… velitel Johann Gordon, jenž při vévodově příjezdu opustil své obydlí [ve městě] a uchýlil se na královský hrad (který leží poněkud stranou města, je však také opevněný), pozval sem k večernímu pohoštění pana hraběte Illowa, pana Trčku, p. Kinského, p. plukovníka Butlera, p. rytmistra Niemana a p. majora Leslie. Kteřížto se všichni dostavili a dávali najevo radost. Mezi tím byly mezi 9. a 10. hodinou noční posíleny stráže na hradě a stráž tělesná. Byla otevřena Horní brána, a jí [do města] ve vší tichosti vpuštěna kompanie dragounů. Ti spolu se svým hejtmanem – jakmile se octli na hradě, který byl okamžitě opět uzavřen – s ukrytými tasenými kordy vstoupili do [Gordonova] příbytku a zvolali: Kdo je poctivý císařský? Na což p. plukovník Butler, p. podplukovník Gordon a p. major Leslie rychle odpověděli: Vivat Ferdinandus, Vivat Ferdinandus, chopili se zbraní a zaútočili na p. hraběte Illowa, p. Trčku, p. Kinského a rytmistra Niemana. Z nich p. Illow a p. Kinský padli hned na začátku. P. hrabě Trčka, který byl (jak se povídá) nezranitelný čili zmrzlý, se tak bránil, že se prodral až před dům, kde byl dragouny konečně k smrti ubit mušketami. I rytmistr Nieman, který se po obdržení dvou bodných ran spasil ve spižírně, se [nakonec] zhroutil a skonal. A to vše se sběhlo bez velkého rozruchu, protože jejich služebníci byli jeden po druhém odvedeni k jídlu do odlehlé místnosti a zamčeni. Jakmile byla věc odbyta na tomto místě, odebral se výše zmíněný hejtman kompanie Butlerových dragounů s asi 20 mušketýry, jimž sekundovalo i množství pěších, z hradu. Ihned poté, co dorazili do vévodova příbytku, byl [jimi] kordem proboden komorník, který držel službu před ložnicí. Číšník, který Jeho Kníž. Milosti ve zlaté číšce donesl doušek piva a byl [právě] na odchodu, byl zraněn na ruce. Nato mušketýři zvolali: Vzbouřenci, vzbouřenci. Knížecí ložnice byla odemčena. Jeho Kníž. Milost, která jen v košili stála opřena o stůl a nepronesla než: Ach, vzdávám se, [byla] pak vícekrát již zmíněným hejtmanem se slovy: Ty mizerný křivopřísežný starý odbojný taškáři probodnuta partyzánou uprostřed prsou. Nato se skácela k zemi a skonala. [Poté byla] dragouny zabalena do rudého sukna, naložena do kočáru a odvezena na hrad k ostatním zabitým.“
Zavraždění Valdštejnových důstojníků, olej na plátně, Johann Joseph Maximilian Hoffreuther, 1736.
Rukopis záhy posloužil za základ tiskem vydané apologie (obrany) Waltera Butlera, Waltera Leslie a Johna Gordona. V ní se uvádí, že se Christian Illow a jeho společníci „k… panu Gordonovi sami pozvali na večerní návštěvu do hradu, kde toho času přebýval, aby se mnohokrát již řečené věrné pány důstojníky… pokusili naklonit svým nepravým a zrádným záměrům.“ Na zvolání dragounů vpadnuvších do hodovní síně Butler, Leslie a Gordon „rychle odpověděli: „Vivat Ferdinandus, Vivat Ferdinandus“, chopili se zbraní a společně ustoupili stranou. Irové [tj. dragouni] pak převrhli stůl a napadli Illowa, hraběte Trčku, Kinského a Niemana.“ Valdštejn v apologii umírá, aniž by pronesl cokoli, co by mělo útočníky mít k projevům milosrdenství nebo velkodušnosti. Jeho vrah mu coby správný kavalír před smrtí nespílá. Je to vždy jen několik slov, jimiž se text tisku liší od rukopisné zprávy. Všechna jsou volena tak, aby nepřipouštěla pochyby o tom, kdo v chebské tragédii sehrál roli padoucha, a kdo hrdiny. Zda jsou to slova pravdivá, se patrně nikdy nedozvíme…
