Michaela Bäumlová
V sobotu 6. listopadu 2021 uplynulo 170 let od narození dr. Karla Siegla (6.11.1851 – 18.3.1943), nejvýraznější osobnosti regionálního dějepisectví, která zásadním způsobem ovlivnila vývoj chebského archivu a muzea. Vztah k Chebu a Chebsku si rodák z Jáchymova (St. Joachimsthal) utvořil již za svých studií na chebském gymnáziu, za nichž se začal rodit i jeho zájem o historii. Ten mladý Karl dále rozvíjel v době studia práv na pražské univerzitě, kdy se při prázdninových pobytech v rodném městě věnoval studiu a dokumentaci památek včetně jím znovu nalezeného historického knihovního fondu jáchymovské latinské školy. Při jedné ze svých prázdninových návštěv zažil ničivý požár města, jemuž 31. 3. 1873 vedle více než čtyř stovek domů padl za oběť i farní kostel s cenným mobiliářem, jehož dokumentaci Siegl krátce předtím dokončil. Ještě po půl století dr. Siegl vzpomínal na hrůzné zážitky osudného dne, své úsilí u hasičské stříkačky i na to, jak z jednoho z hořících domů vynesl malé děvčátko.
Odkryté pozůstatky purkrabského domu na chebském hradě, převzatou z Egerer Zeitung z 10.4.1932.
Roku 1874 Karl Siegl nastoupil k chebskému krajskému soudu, kde po léta působil jako vyšetřující soudce. Volný čas věnoval historickému bádání a samostudiu nauky o historických pramenech. Panující povědomí o jeho zálibách a vědomostech bylo příčinou, že mu po jeho předčasném penzionování z důvodu dlouhotrvajících zdravotních obtíží roku 1895 bylo nabídnuto místo chebského archiváře uprázdněné tragickým úmrtím Heinricha Gradla. Doktor Siegl místo spojené s vyhlídkou na nekonečnou práci po jistém váhání přijal. Zcela sám, bez jakékoli pomocné síly, utřídil veškeré dochované písemnosti počínaje listinami 13. století, pořídil více než 10.000(!) jejich regestů (stručných výtahů) a k vydání připravil roku 1901 uveřejněné Kataloge des Egerer Stadtarchivs, jež byly centrálními institucemi doporučovány jako vzorová archivní práce. Karl Siegl inicioval přesun archivu do někdejšího kláštera klarisek, uspořádal radní knihovnu čítající několik tisíc svazků a připravil několik kvalitou dodnes nepřekonaných edic chebských středověkých pramenů právní povahy. Po zesnulém Heinrichu Gradlovi dr. Siegl převzal rovněž vedení městské kroniky a v 1. desetiletí 20. století byl pověřen správou chebského muzea, které po požáru 31. 1. 1907 nově uspořádal a zinventarizoval jeho sbírky čítající přes tři tisíce položek. Této instituci záhy po svém nástupu daroval vlastní sbírku medailových a mincovních ražeb jáchymovských Schlicků, po roce 1945 bohužel zčásti ztracenou, zčásti rozptýlenou po muzejní sbírce, a získal pro ni například nálezy z archeologického výzkumu chebského hradu roku 1911 nebo soubor valdštejnian z pozůstalosti dr. Hermanna Hallwicha. V první dekádě nového století Dr. Siegl coby „duchovní otec“ stál u zrodu chebských valdštejnských her, jejichž první ročník se konal v červenci 1908.
V badatelské a publikační činnosti, činnosti kronikářské a vedení archivu a muzea dr. Siegl pokračoval i po převratu 1918, vzdor zdravotním potížím, jež si vyžádaly opakované operační zákroky, i osobní tragédii v podobě předčasného úmrtí jediného syna. Gradlem v 70. letech 19. století založenou městskou kroniku dovedl do roku 1924 a založil její další svazek.
Objem prací vládního rady Siegla k roku 1931 činil přes 250 samostatných publikací, odborných statí a popularizačních článků věnovaných historii města a regionu, valdštejnské problematice a pomocným vědám historickým (zejména numismatice, nauce o knize a epigrafice, tj. nauce o nápisech). Soudobá charakteristika Sieglových výstupů jako děl vystavěných na solidní vědecké bázi a pečlivém studiu pramenů, odpovídajících odborným požadavkům a přitom srozumitelných i laikovi je platná dodnes, Sieglův přínos k popularizaci vědy a zprostředkování jejích poznatků širokému okruhu čtenářů nebyl dosud patřičně doceněn.
Do penze skromný a přívětivý pan rada oficiálně odešel k 31. 12. 1931, v práci však – dobrovolně a zdarma – pokračoval až do 1. 2. 1934, kdy jej v jeho funkcích vystřídal mladý dr. Heribert Sturm. Ještě na přelomu let 1931 a 1932 vitální osmdesátník dokázal prosadit odkrytí pozůstatků purkrabského domu na chebském hradě, v němž byli roku 1634 povražděni Valdštejnovi věrní. Projekt měl vedle přínosu vědeckého i vedlejší efekt v podobě dočasného poskytnutí výdělku skupině nezaměstnaných mužů na vykopávkách. Objem sbírky chebského muzea se díky Sieglově systematické akviziční činnosti do roku 1934 rozrostl na 3910 inventárních čísel.
Usnesením chebského městského zastupitelstva z 10. 11. 1932 bylo dr. Sieglovi uděleno čestné občanství. Roku 1940 byla v prostorách chebského archivu odhalena bronzová Sieglova busta zhotovená chebským rodákem Johannem Adolfem Mayerlem. Věnování s datací 6. 11. 1940 dodnes připomíná zásluhy Karla Siegla o městský archiv a vlastivědné bádání.
„Přátelský pán s gipsovkou (dlouhou dýmkou se sádrovou hlavičkou)“ zemřel uprostřed válečných let v požehnaném věku 92 let.
