Historický vývoj a stavební proměny statku.
Usedlost se nachází na severním okraji obce nedaleko kostela sv. Šimona a Judy. Statek má klasický půdorys chebského hrázděného statku: přibližně čtvercový dvůr uzavřený obytným stavením s chlévem, stodolou, do dvora otevřenou kolnou a výminek postaveným na místě původních samostatných chlévů. Statek je intaktní ve stavební podobě nejpozději ze 2. poloviny 19. století.
Nejstarší budovou je stodola datovaná na jednom z vnitřních trámů k roku 1781. Obytný dům má přízemí dochované v chlévévé části staré roubení zdí, které je z vnitřní strany překryto cihlovou přízdívkou. Patro je hrázděné, do dvora opatřené dřevěnou pavlačí. Z poslední čtvrtiny 18. století je podle datace (1786) rovněž do dvora otevřená kolna. Čtvrtou budovou uzavřeného statku je v místě původních nedochovaných chlévů vystavěný výminek, který je citlivě provedenou novostavbou ze 70. let minulého století.
Na statku je patrná stálá údržba a citlivý přístup k modernizaci interiéru, která prakticky zasáhla pouze chlévovou část obytného domu vestavbou sociálního zařízení a zřízením tzv. letní kuchyně. V domě je zachován prostor černé kuchyně, ale bez zachovalého topeniště, a je dobře patrné i umístění zaniklé chlebové pece. První zmínka o majiteli usedlosti je z 25. ledna 1852 v pozemkové knize. K tomuto datu je jako majitel uveden Franz Josef Gütter, který statek vlastnil do roku 1885.
Po 2. sv. válce válce byl na základě přídělových listů statek spolu s pozemky přidělen Jaroslavu Hovorkovi, který přišel do Milíkova spolu s manželkou ze severomoravské Mohelnice. Začátkem 70. let statek koupili Josef a Marie Benkovi, kteří původně statek zakoupili jako rekreační chalupu. Nadále jej udržovali v dobrém stavu, prováděli citlivé renovační práce a shromažďovali stylový nábytek a vnitřní vybavení v tradičním chebském “egerlandském” stylu. Posledními majiteli usedlosti byli manželé Ševčenkovi, kteří statek prodali v roce 2008. V roce 2005 byl statek čp. 18 v Milíkově zapsán do seznamu kulturních památek.
