Z HISTORIE CHEBSKÉHO MUZEA

Georg Schmid

Georgu Schmid

O zřízení chebského muzea bylo obecním výborem rozhodnuto na jeho mimořádném zasedání 27. ledna 1873. Aktivní úloha při založení instituce připadla městskému archiváři Georgu Schmidovi (1844-1885), který zformuloval záměr zřízení městského muzea (Museum der Stadt Eger) pro budovanou městskou sbírku, dále lidové knihovny a muzea živnostenského. V následujících měsících byly pro prezentaci více než 700 sbírkových předmětů městského muzea hledány vhodné prostory. Nově zvolený obecní výbor 29. září 1873 povolil pro muzeum uvolnit prostory využívané obchodní a živnostenskou komorou. V těchto dvou místnostech v prvním patře zadního traktu tzv. Městského domu (Stadthaus) na náměstí, kde byl roku 1634 zavražděn Albrecht z Valdštejna, Schmid následně zahájil instalaci muzejních sbírek. Dne 15. května 1874 bylo muzeum zpřístupněno veřejnosti. Slavnostního otevření se již nezúčastnil ani iniciátor založení muzea Georg Schmid, který krátce předtím odešel do Salzburgu, ani jeho podporovatel, tehdy již těžce nemocný starosta Chebu Dr. Julius Anton Gschier, který několik týdnů nato zemřel.

Schmidovi nástupci

Dr. Karl Siegl

Nástupci Georga Schmida ve funkci správců městských sbírek byli rovněž archiváři, věnovali se především zpracovávání archiválií a pro péči o muzejní sbírky jim nezbýval prostor. První muzejní průvodce tak roku 1892 vydala publicistka Maria Glocker alias Ernst Stirner, druhý roku 1901 vlastivědec a literát Alois John, roku 1906 vzniklo fotoalbum muzejních interiérů. Po připojení dalších dvou sálů ke stávajícím sedmi došlo 31. ledna 1907 k požáru, jemuž padla za oběť část expozice. Tehdy byl vedením muzea pověřen správce archivu Dr. Karl Siegl (1851-1943). Z jeho iniciativy byla provedena inventarizace sbírkových předmětů, jejichž počet přesáhl 3.300. K nově vybaveným sálům byly pro národopisnou instalaci připojeny prostory mezipatra, získán byl cenný soubor z pozůstalosti valdštejnského sběratele Hermanna Hallwicha. K 50. výročí otevření muzea (1924) Dr. Siegl připravil pamětní tisk o historii instituce, její expozici a sbírkách (již téměř 6000 položek). Ve výběru byla prezentována spolkem „Unser Egerland“ získaná etnografická kolekce lékaře Müllera. V souvislosti s valdštejnským jubileem 1934 došlo k úpravě stálé výstavy s posunem ke střídmosti instalace. Od tohoto roku stál K. Sieglovi po boku nový vedoucí archivu Dr. Heribert Sturm (1904-1981).

Národopisné muzeum

Historická expozice Muzea Cheb

V 1. desetiletí 20. století se v Chebu zrodila idea zřízení národopisného muzea, kterou ve 30. letech s podporou Dr. Sturma v život uvedl etnograf Josef Hanika (1900-1963). Ten vypracoval ideový záměr, pro který získal podporu představitelů města. Vedle instalace expozice věnované lidové kultuře českých Němců s důrazem na národopisné Chebsko (Egerland), dokumentační práce a sběru muzeálií bylo plánováno vybudování specializované knihovny a zapůjčení a důstojná prezentace národopisných sbírek z městského muzea, včetně Müllerovy sbírky. Zamýšlena byla odborná spolupráce s městským muzeem a archivem a libereckým ústavem pro vlastivědný a národopisný výzkum, jehož zaměstnancem byl doc. Hanika a jehož pobočka měla vzniknout právě v Chebu. Dr. Sturmem pro muzeum vytipované nevyužívané prostory v areálu františkánského kláštera včetně zahrady byly městem od řádu pronajaty na podzim 1939. Adaptační práce po předchozí dohodě a díky dotacím obdrženým od vyšších územně správních orgánů přitom započaly již v létě tohoto roku. V říjnu 1939 město zaměstnalo odbornou muzejní sílu, v listopadu primátor docenta Haniku pověřil vedením nové instituce, jejíž expozice již byla v přípravě. Na jaře 1940 byly pořízeny moderní vitríny, v létě město najalo muzejního kustoda a pro potřeby muzea pronajalo další prostory v klášteře. Práce pokročily natolik, že 30. 6. 1940 mohlo být národopisné muzeum (Museum für Volkskunde) zpřístupněno veřejnosti.

40. léta 20. století

Historická expozice Muzea Cheb

Odvedením Dr. Sturma do armády byla činnost archivu a městských sbírek (Archiv und städtische Sammlungen) silně omezena. Roku 1944 bylo kvůli spojeneckým náletům rozhodnuto o evakuaci cenných souborů. Národopisné muzeum určené pro nouzové ubytování dětí sbírky deponovalo na hradě Seeberg, prvotisky z františkánské knihovny byly odvezeny do kostela v Libé, archiválie a sbírky městského muzea do bavorského Alt Mugl. Heribert Sturm se na jaře 1945 vrátil z války a vzdor těžké osobní situaci vyplývající z jeho etnické příslušnosti začal pracovat na návratu evakuovaných kolekcí. S představeným františkánů přivezl cenné tisky, provedl jejich revizi a pomohl s uspořádáním klášterní knihovny. Pracovníkům národopisného muzea (jeho vedoucí doc. Hanika byl uvězněn) pomohl s převozem, revizí a instalací sbírek. S Američany vyjednal návrat archiválií a městských sbírek, které tito odvezli do Tirschenreuthu. Nadto zachraňoval artefakty z majetku vyháněných občanů. Při této činnosti mu již pomáhali Jan Kubín (1900-2000), truhlář pověřený vedením městského muzea, a Dr. Mira Mladějovská (1899-1969). Oba jmenovaní projevili mravní velikost a osobní odvahu, když se zasazovali o slušné zacházení s vyháněnými, a když Dr. Mladějovská – marně – intervenovala za vyjmutí Dr. Sturma z „odsunu“ s poukazem na jeho morální a odborné kvality a zásluhy o kulturní dědictví Chebu, a kritizovala úroveň nových českých kádrů. Rovněž marná byla snaha dokončit počiny přerušené vývojem války, především převoz a instalaci kamen s etnografickými motivy, pro národopisné muzeum zhotovených Willibaldem Russem z Krásna.

Okresní a krajské muzeum

Muzeum Cheb - konec 50. let

Po krátkém, formálním působení Archivu a městských sbírek (1945/1946) došlo k opětovnému administrativnímu oddělení chebského muzea a archivu, jenž se pak roku 1953 stal okresním archivem. Městské muzeum již roku 1952 převzalo do své dikce muzeum národopisné, ztratilo naopak část sbírek ve prospěch vznikající chebské galerie. V roce 1954 bylo vybráno za tzv. vzorné muzeum českého pohraničí, roku 1955 převzalo funkci muzea okresního. Téhož roku došlo k uvolnění budovy vedle Městského domu pro muzejní účely. Nová, marxistickému výkladu historie poplatná expozice byla zpřístupněna 9. května 1956. Exponáty ze sbírek obou někdejších chebských muzeí byly vystaveny v celkem 20 sálech. Dne 1. ledna 1957 bylo chebské muzeum jmenováno Krajským vlastivědným muzeem pro kraj Karlovy Vary a byly při něm zřízeny krajské restaurátorské a konzervační dílny, jediné svého druhu v ČSR. Muzeum v této době vykonávalo dohled nad muzei v regionu, podílelo se například na vypracování záměru proměny okresního muzea v Lokti v muzeum českého porcelánu. Po zrušení kraje Karlovy Vary roku 1960 se Chebské muzeum opět stalo muzeem okresním s názvem Okresní vlastivědné muzeum v Chebu. Prostřednictvím Dr. Mladějovské přispělo k záchraně souboru domů Špalíček (Stöckl), do své správy získalo chebský hrad (roku 1957 prohlášený za státní hrad) a novou státní přírodní rezervaci Soos u Františkových Lázní. Roku 1972 byla upravena expozice přírodovědná, roku 1974 – u příležitosti 100. výročí zpřístupnění muzea – expozice umělecko-historická, která ani nyní nepodávala objektivní obraz dějin regionu, přetrvala nicméně několik desetiletí.