NÁHLED DO HISTORIE MUZEA V CHEBU

Georg Schmid

Chebské muzeum bylo založeno 13. ledna roku 1873 rozhodnutím městského zastupitelstva v Chebu. Při zakládání muzea připadla aktivní úloha městskému archiváři Georgu Schmidovi, který jako první zformuloval a předložil zakladatelský záměr sloučit v jeden celek (muzeum města Chebu) všechny tzv. městské sbírky, tedy archiv, knihovnu, uměleckohistorické a také přírodovědné sbírky. V průběhu roku 1873 byly hledány výstavní prostory pro téměř 2000 shromážděných předmětů. Nakonec rozhodla přitažlivost místa zavraždění Albrechta z Valdštejna a uvolnění prostor po kancelářích živnostenské komory, která byla dosud umístěna v Městském domě. V těchto dvou uvolněných místnostech zahájil během listopadu 1873 Georg Schmid instalaci muzejních sbírek a 15. května 1874 bylo muzeum zpřístupněno veřejnosti. Této slavnostní události se nezúčastnili ani iniciátor a tvůrce muzea Georg Schmid, ani oficiální představitel a podporovatel ideje založení muzea, starosta dr. Gschier. Pro nesrovnalosti s městskou radou odchází Georg Schmid počátkem května 1874. Cheb tak ztrácí svého prvního muzeologa s velmi progresivní a na svou dobu udivující koncepcí muzejní práce.

Schmidovi nástupci

Nástupci Georga Schmida ve funkci správců městských sbírek byli především archiváři, kteří z pochopitelných důvodů preferovali zpracovávání a využívání archiválií. Muzejní sbírky se dostaly na okraj jejich zájmu a to bylo rozhodující pro další proměny programově tak velkolepě koncipovaného muzea. Shromažďování a zpracovávání nových muzejních sbírek ustoupilo do pozadí a muzejní činnost v dalším období se soustředila hlavně na prezentaci sbírek. I přes tyto pro muzeum nepříznivé okolnosti nebylo možné nerespektovat objektivní potřeby doby, požadující doložení a znázornění dějin regionu ve formě autentických dokladů jako reprezentativních svědků událostí. A to mohly jen muzejní sbírky. Především dary a případnými nákupy se muzeum dále rozrůstalo. Z původních dvou místností, kde dominovala valdštejnská síň, začala, třebaže živelně, vznikat expozice k dějinám města a regionu. Do roku 1907, kdy byla provedena nová instalace sbírkových předmětů, jejichž počet dosáhl kolem 4 000 položek, se muzeum rozrostlo na 11 místností a zabralo celý zadní trakt Městského domu. V roce 1927 byl připojen další výstavní sál, ve kterém byla zpřístupněna bohatá etnografická sbírka františkolázeňského lékaře dr. Müllera.

Sudetoněmecké národopisné muzeum

Prvním odborným činem, vycházejícím již z novodobých poznatků muzejní teorie, se stalo nové uspořádání sbírek ve 30. letech. Do expozice, která byla chronologicky a tematicky uspořádaná tak, že prezentovala nejdůležitější úseky v dějinách Chebska, byly zařazeny jen významné a reprezentativní předměty. Oddělení exponátů od ostatních sbírek, zřízení studijních depozitářů, katalogizace sbírek a začátek jejich badatelského zhodnocování, to vše představovalo nový počátek odborné, muzeologicky zaměřené vlastivědné činnosti. Politické události však vnesly již ve druhé polovině 30. let do muzejní práce tendenčního využívání muzejních sbírek. Z fondu městského muzea byly postupně vyčleněny všechny etnografické předměty a byly převedeny do nově založeného národopisného sudetoněneckého muzea, které bylo zřízeno a otevřeno v červnu 1940 v budově františkánského kláštera, jehož vedením byl pověřen docent Josef Hanika. V průběhu 2. světové války a hlavně v jejím závěru byla většina sbírek chebského muzea zabalena do beden a uložena v různých krytech v Bavorsku. Sbírky byly vráceny zpět do Chebu díky zásahu bývalého ředitele archivu a muzea v Chebu dr. Heriberta Sturma. Na převzetí sbírek se podíleli první pováleční čeští pracovníci chebského muzea a archivu, Jan Kubín a městská archivářka dr. Mira Mladějovská. Je jejich zásluhou, že činnost muzea byla rychle obnovena. Nová muzejní expozicebyla otevřena v 11 sálech Městského domu 7. dubna 1946.

Krajský vlastivědný ústav

V roce 1954 došlo k uvolnění sousední budovy, ta byla posléze připojena k muzeu a za pomoci Národního muzea v Praze začala být připravována nová expozice. Otevřena byla 9. května 1956 a exponáty byly vystaveny ve 20 výstavních sálech. Krátce poté bylo Chebské muzeum jmenováno Krajským vlastivědným ústavem pro kraj Karlovy Vary. Jeho součástí se stalo pracoviště památkové péče a byly vybudovány konzervační dílny. Po státoprávní reorganizaci v roce 1960 a po zrušení kraje Karlovy Vary se Chebské muzeum stalo muzeem okresním s názvem Okresní vlastivědné muzeum v Chebu. Muzeum se zaměřuje na regionální sbírkotvornou činnost v oblasti společenských i přírodních věd. Účastní se při výzkumu slovanského hradiště, který zde provádí Archeologický ústav ČSAV v Praze. Je spolupořadatelem vědecké konference o slovanském osídlení Chebska a výstavy věnované rekonstrukci historického jádra Chebu.

Chebské muzeum – nová expozice

Jistou stagnaci muzea mezi lety 1963 – 1972 překonává muzeum právě po roce 1972. Muzejní práce je od poloviny 70. let zaměřena na zpracování stávajícího muzejního fondu. Je prováděna generální katalogizace muzejních sbírek ve 2. stupni evidence a od roku 1974 je postupně budováno dokumentační pracoviště muzea s centrální sbírkovou a informační databankou pokrývající celý okres. Od roku 1972 byly také postupně instalovány nové expozice muzea: jako první byla otevřena expozice přírodovědná, zaměřená na geologii, faunu a floru okresu Cheb, následovala expozice archeologická, umělecko-historická (1974) a v roce 1978 expozice dělnického hnutí a tzv. současnosti. Od 60. let je Chebské muzeum správcem Chebského hradu a přírodní rezervace SOOS u Františkových Lázní. Muzeum se začíná systematicky věnovat dokumentační práci, hlavní důraz je kladen na fotodokumentaci regionu, zaměřuje se na práci s kronikáři, na školní výuku v muzeu, přednáškovou a výstavní činnost. Od 2. poloviny 70. let začíná být rovněž budována odborná a personální struktura muzea, která s menšími obměnami platí dodnes.