28.2.2025, 17:30
Hledáte recept na štěstí a už jste z toho celí ulítaní? Pojďme se s Michaelem Foktem, fotografem, přírodovědným cestovatelem a novinářem podívat na Rodrigues, kde tento recept znají a nestojí majlant. Když sednete na letadlo, můžete si ho taky trochu uždíbnout. Tady nemají fronty, stres ani strkanice. Zato zachraňují obří želvy, obdivují mořské ptáky a loví chobotnice. A snad neustále se usmívají. Na ostrově dlouhém sotva dvacet kilometrů stejně nic neuteče a místní to dobře vědí. Když tu policista zvedne ruku, většinou jen mává autům na pozdrav. Životní tempo tu řídí pomalá pohoda, slunce a při lovu chobotnic ještě příliv s odlivem. Rodrigueští kreolové dokážou na svém tropickém ostrově dokonce i sáňkovat. Létání sto metrů nad zemí, podzemní výprava pod úroveň mořské hladiny nebo skok do čtyřicetimetrové hlubiny tu proto nepředstavuje žádný problém.
Rodriguesu se pro jeho odlehlost přezdívá popelka Maskarén, pro cestovatele vyhledávající autentickou atmosféru je to však víc než dobře. Ačkoli patří do jednoho státního útvaru s Mauriciem, dělí ho od ostrova oblíbeného u turistů šest set kilometrů mořské vody a zdánlivě také několik desetiletí časové propasti. Elektřinu sem přivedli až za druhé světové války, první auto otisklo do zdejších cest vzor svých pneumatik ještě o pár let později a hlavní městečko Port Mathurin má pořád svých asi deset uliček jako před sto lety, kdy je nakreslil anglický správce ostrova. Rodriguesané si zkrátka dělají věci po svém – do klobás přidávají cukr, do korálové laguny chodí na lov chobotnic pěšky a spát chodí se slepicemi.
Ostrov Rodrigues
Michael Fokt
Přednáška v Muzeu Cheb
v pátek 28. února 2025 od 17:30
