MUZEUM CHEB

Projevy tradiční lidové kultury se dochovaly v životě současné společnosti v jednotlivých regionech v různé podobě. Dle míry svého uchování, aniž si to mnohdy uvědomujeme, ovlivňují i dnes běžný život lidí nebo jsou dokonce jeho součástí. Zahrnují zejména lidovou slovesnost, hudbu, tanec, hry, obřady, obyčeje, zvyky a technologické dovednosti, řemeslnou výrobu (například i tradiční technologické postupy v oblasti lidového stavitelství, zemědělství apod.) a různé oblasti lidové výtvarné činnosti (například podmalby na skle, lidová keramika apod.). V těchto projevech se uchovávají a z generace na generaci předávají místně nebo regionálně vymezené zkušenosti každodenního materiálního i duchovního života, povědomí sounáležitosti s obcí a regionem. Jedná se vesměs o projevy nekodifikované, proměnlivé v čase a v závislosti na svých nositelích. Proto jsou velmi zranitelné a často mizí z našeho okolí bez většího povšimnutí.

V rámci Karlovarského kraje nabylo ohrožení tradičních hodnot vycházejících a vědomě čerpajících a navazujících na tradiční lidovou kulturu, vázanou na daný region a v něm po generace žijící společenství, další rozměr vzhledem k politicko-historickému, demografickému, hospodářskému  a sociálnímu vývoji regionu  po roce 1945. Nuceným vysídlením původního německy hovořícího obyvatelstva došlo k přerušení kontinuálního vývoje celého území Chebska, Karlovarska a Sokolovska ve vztahu k tradičnímu pojetí prvků vázaných na lidovou kulturu jako dědictví kulturně historického vývoje dané oblasti. Tyto změny přinesly Karlovarskému kraji  v této oblasti na jedné straně radikální řez ukončující jednu kulturně historickou etapu tradičního života regionu a na straně druhé jistou snahu o utváření “nových kulturních tradic”. Krajský seznam tak  má za úkol podchytit projevy vědomě vycházející a navazující na tradice původního německy hovořícího obyvatelstva na straně jedné, na straně druhé na tradiční projevy lidové kultury vázané na nově příchozí obyvatelstvo tak, jak se utvářely od roku 1945 po současnost a jak je dokážeme udržovat či obnovovat dnes.

Rada Karlovarského kraje schválila na svém zasedání 21. 10. 2013 (č.j. 1045/10/13) s odvoláním na vládní usnesení č. 11 z 5. ledna 2011 o Koncepci účinnější péče o tradiční lidovou kulturu v České republice na léta 2011 až 2015, část B, 4.2.5., zřízení Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury Karlovarského kraje.

Přílohy:

• Statut Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury Karlovarského kraje
• Návrhový a evidenční list k zápisu do krajského Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury Karlovarského kraje

ZÁPISY NA SEZNAMU NEMATERIÁLNÍCH STATKŮ LIDOVÉ KULTURY KARLOVARSKÉHO KRAJE:

ROK 2014:

1. Haimatchor Rotava (Kraslice)

Předkladatel návrhu: město Rotava
Zdůvodnění: Pěvecký sbor udržuje tradice zlidovělého pěveckého folklóru původního německého obyvatelstva. Významným momentem tohoto hudebního folklóru je udržování aktivního povědomí o krušnohorském a egerlandském nářečí běžném v oblasti Karlovarského kraje před rokem 1945. Pěvecký sbor byl založen v roce 1989. V době zápisu na krajský seznam vystupoval v devítičlenném složení pod záštitou ZO Kulturního sdružení občanů ČR německé národnosti Kraslice.
Projednání komisí: 4. 6. 2014
Zápis na krajský seznam: ke dni 4. 8. 2014
Ocenění předáno: v rámci krajského zahájení EHD 2014, statek Milíkov čp. 18, 13. 9. 2014, Slavnosti řemesel a lidové kultury

2. Tradiční hra na citeru reprezentovaná paní Bertou Růžičkovou z Nejdku

Předkladatel návrhu: Regionální pracoviště TLK při Muzeu Cheb, p.o. Karlovarského kraje
Zdůvodnění: Nejvýznamnější oblastí výroby citer a následně obecného rozšíření citerové hry se v 1. pol. 19. století stává oblast jihozápadního podhůří Krušných hor: hlavně Luby (Schönbach), Plesná (Fleisen), Kraslice (Granslitz). Pro citeru jsou skládány skladby, které rychle zlidověly (Anton Günther, 1876 – 1936). Citera se na přelomu 19. a 20. století stává nástrojem skutečně lidovým. Po roce 1945 však vysídlením německy hovořícího obyvatelstva prakticky zaniká. Je zásluhou lidí jako paní Berta Růžičková z Nejdku, že v lokálním rozšíření se ji podařilo uchovat až do dnes.
Projednání komisí: 4. 6. 2014
Zápis na krajský seznam: ke dni 4. 8. 2014
Ocenění předáno: v rámci krajského zahájení EHD 2014, statek Milíkov čp. 18, 13. 9. 2014, Slavnosti řemesel a lidové kultury

ROK 2017:

3. Obnovené masopustní obchůzky v obci Tuřany

Předkladatel návrhu: Regionální pracoviště TLK při Muzeu Cheb, p.o. Karlovarského kraje a obec Tuřany zastoupená Františkem Andresíkem, starostou obce
Zdůvodnění: K obnovení tohoto tradičního výročního obyčeje v Třanech došlo poprvé v roce 2007. Iniciátorkou jeho obnovy byla paní Daniela Pivoňková, kolem které se utvořila aktivní skupina nadšenců, kteří udržují již 11 let masopustní obchůzku procházející vesnicemi Tuřany – Lipoltov – Návrší, které spadají pod OÚ Tuřany. Jde o obce původně s německy hovořícím obyvatelstvem, které bylo po roce 1945 vysídleno a do kterých přišli noví obyvatelé hlavně z Jižních Čech (Táborsko) a v rumunského Banátu. Vlivem demografického vývoje v 70. letech minulého století se tyto obce proměnily díky poklesu počtu trvale žijících obyvatel ve vesnice chalupářského charakteru. V posledním desetiletí opět stoupá počet obyvatel trvale zde žijících. Organizátoři se od počátku inspirovali tradičními masopustními maskami obecně se vyskytujícími v českém prostředí. Pro tento účel si nechali vyrobit základní sérii tradičních masopustních masek. Pro zajištění průběhu masopustní obchůzky se spojili jednak s muzikanty z chebských dechových kapel, jednak s herci Západočeského divadla v Chebu. Zápis na Krajský seznam nemateriálních statků lidové kultury Karlovarského kraje představuje pro organizátory prestižní záležitostí a oceněním jejich snah podporujících utváření sousedské pospolitosti v obci.
Projednání komisí: 22. 6. 2017
Zápis na krajský seznam: ke dni 27. 11. 2017 (RK 1432/11/17)
Ocenění předáno: 24. 2. 2018 u příležitosti masopustní obchůzky

4. Soubor písní a tanců Dyleň, Karlovy Vary

Předkladatel návrhu: Mgr. Eva Hanková, Karlovy Vary
Zdůvodnění: Kořeny dnešního Souboru písní a tanců Dyleň sahají do roku 1957, kdy byl založen pod názvem Mládí. V roce 1974 změnil název na Dyleň. Od svého založení působí soubor v Karlových Varech. Od počátků se ve svém repertoáru zaměřuje na lidové písně a tance nejzápadnější části Čech, tj. Chebsko, Karlovarsko a střední Poohří. Od svého založení se soubor nebál do repertoáru zařazovat lidové písně původního německy hovořícího obyvatelstva, které prezentoval v českých překladech. Dnes již déle než 30 let běžně zpívají členové souboru původní písně v příslušném nářečí. Členové vystupují v rekonstruovaných karlovarských lidových krojích. Dyleň, která dnes patří k nejznámějším folklorním souborům v západních Čechách, spojuje zpěváky, muzikanty a tanečníky. Stará se o své nástupce. Vedle hlavního souboru má také soubor dětský a její bývalí dětští členové vytvořili soubor juniorský. Každoročně se zúčastňuje významných folklorních festivalů doma i v zahraničí. Od roku 1996 je soubor organizátorem mezinárodního Karlovarského folklórního festivalu.
Soubor písní a tanců Dyleň je na krajský seznam zapsán jako nositel původního hudebního a tanečního folklóru v Karlovarském kraji.
Zápis na krajský seznam: ke dni 27. 11. 2017 (RK 1432/11/17)
Ocenění předáno: při vánočním koncertu 9. 12. 2017 u příležitosti oslav 60. výročí založení souboru.