Regionální pracoviště pro lidovou kulturu (TLK) Karlovarského kraje je součástí odborného oddělení Muzea Cheb, p. o. Karlovarského kraje. Personálně a pracovně je vázané na pozici muzejního etnografa. V rámci své činnosti spolupracuje s odborem regionální a národnostní kultury Ministerstva kultury ČR, Národním ústavem pro lidovou kulturu ve Strážnici a v neposlední řadě s odborem kultury, památkové péče, lázeňství a cestovního ruchu Krajského úřadu Karlovarského kraje.
ÚZEMNÍ VYMEZENÍ A ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA:
Regionální odborné pracoviště pro tradiční lidovou kulturu je v intencích Koncepce účinnější péče o tradiční lidovou kulturu odborným garantem péče o lidovou kulturu v regionu. Regionem je v daném případě Karlovarský kraj. Z etnografického hlediska se jedná o území širšího Chebska – Egerlandu – tj. vlastního Chebska a Ašska, dále pak Loketska, oblasti zahrnující Falknovsko (Sokolovsko),Karlovarsko, část Tepelska a Žluticka. Z pohledu politicko-správního se jedná o původní okresy Cheb, Karlovy Vary a Sokolov tak, jak je definuje správní rozdělení z roku 1960. Jde v o oblast v minulosti národnostně a jazykově uzavřenou, s výraznými specifiky v oblasti hmotné i duchovní kultury. Tato specifika přinášela nejen vyhraněnost regionu jako celku vůči česko-německému a českému okolí v rámci českých zemí, ale i vůči bavorským a saským sousedům.
Opomenout nelze také odlišnosti jednotlivých subregionů. Významným zásahem v oblasti tradice lidové kultury a etnografického vývoje regionu bylo nucené vysídlení německojazyčného obyvatelstva daného kraje. Vzhledem k historicky danému národnostnímu složení této oblasti koncem 30. a na počátku 40. let minulého století znamenal odsun pro tento region výměnu více než 90% původního obyvatelstva. Tato skutečnost ovlivňovala národnostní, demografický, sociální, hospodářský i kulturní vývoj regionu po celou 2. polovinu 20. století a stigmata tohoto kroku jsou v dané oblasti v mnoha směrech signifikantní dodnes. Udržování tradic lidové kultury je úzce vázáno na kontinuální vývoj vztahu člověk – krajina – region. Tento vztah byl přerušen: území dnešního Karlovarského kraje bylo politickým rozhodnutím odděleno od původního obyvatelstva jako nositele duchovní i hmotné tradice předávané v regionu z generace na generaci.
Následný demografický vývoj Chebska, Loketska a Karlovarska je poznamenán výrazným poklesem počtu obyvatel ve srovnání s obdobím 1. republiky, vysídlován je hlavně venkov, negativně se odráží vytváření vojenských prostorů (na jedné straně řešení klesajícího počtu obyvatelstva, prioritně však řešení politické – uzavření západní hranice a vytvoření neprodyšného hraničního pásma). Nově příchozí obyvatelstvo je sociálně a kulturně značně nesourodé. Do regionu přichází jednak české obyvatelstvo z vnitrozemí, obyvatelé ze Slovenska, reemigranti z různých zemí Evropy (Rumunsko, Maďarsko, Rakousko, z polské i ruské části Volyně, z Haliče atd.) a v nepatrné míře i ze zámoří (Argentina, Brazílie atd.).
Poválečné období přináší rovněž zásahy do tradiční hospodářské struktury regionu. Ta je pak od 90. let minulého století završena postupným zánikem, nebo alespoň výrazným omezením, tradičních průmyslových odvětví (hlavně textilní a hudební průmysl), jejichž základy byly utvářeny v 18. a 19. století. Výraznou proměnu a redukci zaznamenává i zemědělství.
V oblasti tradiční lidové kultury přinesl tak zvaný odsun na jedné straně radikální řez ukončující jednu kulturně historickou etapu tradičního života regionu a na straně druhé jistou snahu o utváření “nových kulturních tradic”. Zůstává otázkou, zda se toto podařilo.
Z ČINNOSTI REGIONÁLNÍ PRACOVIŠTĚ TLK:
V roce 2004 navázalo Muzeum Cheb spolupráci s odborem regionální a národnostní kultury MK ČR žádostí o poskytnutí ministerského grantu pro rok 2005 pro projekt “Od Masopustu k Velikonocům”. Tento projekt představovala stejnojmenná výstava věnovaná historii a tradičním lidovým zvykům vážícím se k tomuto období. Od roku 2005 je pak pracoviště TLK garantem obnovené masopustní obchůzky v Chebu.
V letech 2006 až 2010 spolupracovalo regionální pracoviště v rámci ČR na úkolech vyplývajících z celoplošného dotazníkového výzkumu Identifikace a dokumentace jevů tradiční lidové kultury v České republice. Tento dotazníkový výzkum byl prováděn v pěti tematicky vymezených etapách:
2006:
Lidové zvyky a tradice
2007:
Lidová religiozita
Sídlo, dům, bydlení
2008:
Obyčejové tradice
2009:
Lidový oděv, lidová strava, doprava, obchod a trh
2010:
Společenské vztahy
Výtvarná kultura
Hlavním garantem tohoto výzkumného úkolu byl Národní ústav lidové kultury ve Strážnici. Pověřená regionální pracoviště pak na daném úkolu spolupracovala v rámci svého kraje. Pro řešení dotazníkového průzkumu se obracelo pracoviště TLK se žádostí o spolupráci na obecní kronikáře Karlovarského kraje, případně přímo na jednotlivé obecní a městské úřady. Osloveno bylo všech 131 obcí a měst kraje. Tyto kontakty byly s úspěchem využívány i v letech následujících. Byla tak vybudována síť dobrovolných spolupracovníků, z nichž většina spolupracovala na dotazníkovém výzkumu ve všech jeho etapách. Vyplněné dotazníky z jednotlivých obcí a měst kraje byly regionálním pracovištěm postupovány NÚLK ve Strážnici, který je zpracovával v celorepublikovém rámci.
Početní zastoupení obcí a měst Karlovarského kraje v jednotlivých etapách výzkumu:
2006: 92 obcí
2007: 72 obcí
2008: 90 obcí
2009: 108 obcí
2010: 117 obcí.
Od roku 2011 se podílí pracoviště TLK v rámci Karlovarského kraje na plnění úkolu Dokumentace soudobých projevů lidových zvyků a tradic. Tento úkol je řešen opět etapově. Cílem projektu je vytvořit dokumentační fond, ať již ve formě originálního materiálu, nebo jeho digitální podoby, zaměřený na tzv. “živý” folklór vycházející z lidové tradice a akcentující její charakteristické prvky. Cílem je v terénu získaný materiál v rámci pracoviště utřídit, popsat, uložit v PC databázi, evidenčně zpracovat a následně dle potřeb využívat jak v rámci muzejní práce, tak pro potřeby badatelů. Pro naplnění tohoto úkolu jsou v rámci projektu využívány výsledky dotazníkového průzkumu TLK prováděného v letech 2006 – 2010. K tomu je opět využíváno kontaktů s respondenty z let minulých. V letech 2011 – 2022 tak byl získán dokumentační materiál ze 84 obcí a výrazných akcí v Karlovarském kraji.
Další oblastí, které se chce regionální pracoviště do budoucna věnovat, je videodokumentace mizejících tradičních řemesel a výrobních technologií. Pořizované videodokumenty se mají zaměřit nejen na zachycení vlastní řemeslné technologie, ale chtějí být také krátkým medailonkem představujícím konkrétní řemeslníky. V roce 2023 tak byl vyroben přibližně patnáctiminutový film věnovaný výrobě ručně štípaného šindele, jehož výrobcem je pan Daniel Krejčí z Libavského údolí. Rok 2024 pak je věnován přípravě dokumentu o výrobě klasických proutěných košů a košíků.
