18.10.2024 – 9.3.2025
Roku 2024 si chebské muzeum připomnělo již 150. výročí svého zpřístupnění veřejnosti. Za půldruhého století své existence se z městské instituce, jejíž expozice zahrnovala pouhé dvě místnosti, vyvinulo v regionální muzeum s téměř 60000 inventarizovanými sbírkovými předměty. Sbírka dnešního Muzea Cheb je svědectvím o přírodě, historii a kultuře regionu od dob prehistorických až po 21. století. Od 70. – 80. let 20. století je rozčleněna do 23 tématických podsbírek a nově inventarizována – jednotlivé sbírkové předměty jsou od této doby opatřeny českojazyčnými popisy, novými inventárními čísly a inventarizačními kartami. Na toto své zpracování sbírka čekala od roku 1945, kdy se muzeum nuceně proměnilo z jazykově německého v české, ztratilo odborné vedení a prakticky všechny (německy psané) evidenční pomůcky.
Renesanční rodinný epitaf na základě Benešových dekretů konfiskovaný v domě do roku 1945 obývaném chebským starostou dr. Jankou.
Do většiny českojazyčných inventarizačních karet (jakýchsi „občanských průkazů“ jednotlivých sbírkových předmětů) byl při novém zpracování muzejní sbírky doplněn jednotný údaj o původu předmětu, totiž „staré sbírky“, čímž vznikl dojem, že všechny pocházejí z předválečné sbírky tehdy ještě městského muzea. Zároveň byly veškeré sbírkové předměty nově zaevidovány do přírůstkových knih jako zdánlivě aktuální přírůstky. Většina předmětů tak byla oloupena o svůj „životní příběh“. Ztraceny byly informace o jejich původním účelu, místu, odkud pocházejí, osobě někdejšího majitele, osobě dárce či prodejce, době příchodu do muzea. Vypovídací hodnota sbírkových předmětů se tak výrazně zmenšila – a zrodil se pomyslný dluh vůči generacím německy hovořících muzejníků, jejichž práce na prohloubení poznání a dokumentaci regionu vzala za své.
Je ještě možné tento dluh splatit? Lze tisícovkám postižených předmětů navrátit jejich ztracené příběhy a s nimi i jejich hodnotu jako historických pramenů? Odpověď na tyto otázky hledá aktuální výstava, na příkladu rekonstruovaných osudů vybraných exponátů ilustrující období, kdy instituce existovala jako muzeum městské (1874–1955), následně krátce okresní a poté krajské (1957–1960).
Novinová zpráva z roku 1909 o darování busty Albrechta Valdštejna muzeu jejím tvůrcem Karlem Wilfertem.
Výstava představuje předměty ze staré sbírky městských pamětihodností prezentovaných kdysi v objektu radnice, z nových městských sbírek založených ve 2. polovině 19. století coby základu pro budoucí muzeum, přírůstky z doby před rokem 1945, předměty pocházející z někdejšího chebského národopisného muzea (Museum für Volkskunde) a další konfiskované po 2. světové válce na základě Benešových dekretů nebo získané terénním sběrem v ohrožených sídlech a objektech. Rekonstrukci „ztracených příběhů“ umožnilo dlouhodobé studium dochovaných písemných a obrazových pramenů, starých tištěných průvodců po muzejní expozici, dobového tisku či historických adresářů města Chebu.
Výstava bude pro veřejnost přístupná
od pátku 18. října 2024 do neděle 9. března 2025.
