Michaela Bäumlová

Na podzim loňského roku se v nabídce aukčního domu Venator & Hanstein z Kolína nad Rýnem (177. aukce 20. září 2024, položka 228) objevily zachovalé originální rukopisy tří písemností spojených s pádem císařského generalissima Albrechta z Valdštejna (1583–1634), jež vzbudily pozornost odborné veřejnosti i v České republice.


První z nabízených rukopisů o třech papírových dvojlistech, resp. pěti stranách německého textu, byl dán v Plzni 12. ledna 1634 a nese pečeť maršála Christiana Ilowa pod papírovým krytem a vlastnoruční podpisy téměř pěti desítek důstojníků císařské armády přítomných tehdy společně s Albrechtem z Valdštejna v západočeské metropoli. Slib věrnosti generalissimovi, v českojazyčném prostředí známý jako První plzeňský reverz, posloužil dík Ottaviovi Piccolominimu (jednomu ze signatářů) jako doklad údajné Valdštejnovy zrady vedoucí k jeho sesazení z postu vrchního velitele císařské armády a následnému neblahému konci. Mezi podepsanými se vedle hlavních postav valdštejnského dramatu roku 1634 Piccolominiho, Waltera Leslie a Johna Gordona na jedné a Christiana Ilowa a Adama Erdmanna Trčky na druhé straně, nacházejí i např. Heinrich Julius Sasko-Lauenburský, Guillaume de Lamboy, Giovanni Lodovico Isolani, Hans Ulrich Schaffgotsch, Giulio Diodati nebo Burian Ladislav z Valdštejna.

První řádek podpisů císařských důstojníků připojených pod textem Prvního plzeňského reversu zakončehého datací „12. ledna roku 1634“. Zleva: Julius Heinrich Sasko-Lauenburský, Christian Ilow, Hans Ulrich Schaffgotsch, Ottavio Piccolomini. (Reprodukce z knihy FRIEDRICH VON SCHILLER, Wallenstein. Ein dramatisches Gedicht in drei Teilen. Mit einer Einführung … von Dr. O. D. Potthoff. Berlin 1940).

Druhý nabízený rukopis o třech volných listech umístěných v přebalu a nesoucích celkem pět stran textu není opatřen podpisy ani pečetěmi, dán byl v Plzni 19. února 1634. Jedná se o tzv. vota 32 u Ilowa shromážděných důstojníků a úzce souvisí s třetím draženým rukopisem. Ten je tvořen dvěma papírovými dvojlisty, resp. sedmi popsanými stránkami a je opatřen vlastnoručními podpisy Albrechta z Valdštejna a výše zmíněných 32 důstojníků. Dán je v Plzni dne 20. února 1634. Tento tzv. Druhý plzeňský reverz je oficiálním dokumentem určeným pro vídeňský dvůr, obsahujícím pasáž, že nikomu ze signatářů „v žádném případě v srdci ni mysli nevzklíčilo byť i jen pomyšlení nedobře smýšlet o Jeho Císařské Milosti či – většině z nich vlastní – [katolické] víře, natož pak strojit jim úklady“. Mezi podepsanými (vedle Valdštejna) najdeme opět Julia Heinricha Sasko-Lauenburského, Ilowa, Trčku, Lamboye, Sparra, Morzina či Gonzagu.


Odhadní cena všech tří písemností činila 80.000 eur, cena vyvolávací 60.000 eur. Soubor byl v dražbě dík podpoře sponzorů získán pro berlínské Deutsches Historisches Museum (DHM), jež zamýšlí realizovat jejich restaurování a následně je prezentovat v rámci chystané nové expozice, v oddílu věnovaném Třicetileté válce. Zájemcům z řad odborné veřejnosti instituce archiválie nepochybně zpřístupní formou prezenčního studia nebo poskytnutí digitalizátu.


Význam vydražených písemností – vot a tzv. plzeňských reverzů – tkví v jejich unikátnosti. Originály byly sice vyhotoveny v pěti stejnopisech, u čtyř z nich se však předpokládá, že byly zničeny již roku 1634 a dodnes se nedochovaly. Zachovány zůstaly pouze nabízené exempláře pocházející z knihovny schaffgotschovského majorátu ve slezském (Bad) Warmbrunn (dnes polské Cieplice Śląskie-Zdrój). Již vzpomínaný císařský generál Hans Ulrich Schaffgotsch (1595–1635), jeden z Valdštejnových věrných a signatářů reversů, byl sice zatčen již 24. února 1634, jím převzaté stejnopisy reversů u něj však dle všeho nebyly nalezeny a byly doručeny do jeho rodného Slezska. Zde byly od poloviny 19. století uloženy v knihovně rodového majorátu ve Warmbrunn a veřejnosti byly známy z reprodukcí v literatuře (roku 1940 byly např. stránky s podpisy otištěny v berlínském vydání Schillerova Wallensteina opatřeném rozsáhlým historickým úvodem O. D. Potthoffa). Roku 1945 reversy a vota náležely mezi nečetné předměty hraběcí rodinou odvezené při útěku před Sověty na západ. Rozsáhlý majetek slezských Schaffgotschů byl po válce konfiskován, jejich domov se stal součástí polské republiky. Movité věci včetně více než 80.000 svazků čítající majorátní knihovny a uměleckých sbírek byly zčásti zničeny, zčásti rozkradeny, část předmětů byla rozmístěna do různých polských institucí. Muzeum Narodowe we Wrocławiu tak dnes vystavuje dobový olejový portrét Hanse Ulricha Schaffgotsche, po zatčení roku 1634 vězněného, mučeného a pro údajnou velezradu, k níž se nepřiznal a jež mu nebyla prokázána, roku 1635 popraveného v Regensburgu. Muzeu Piastów Śląskich w Brzegu instituce jako zápůjčku poskytuje 111 cm dlouhý popravčí meč, jímž měl generála stít kat Hans Crafft. Oba tyto předměty pocházejí z vyvlastněných rodových sbírek Schaffgotschů v Bad Warmbrunn.


K dotazům laické veřejnosti, proč nebyly dražené archiválie zakoupeny do českých fondů či sbírek je na prvním místě třeba uvést, že tyto dle ustanovení § 8 a následujících německého KGSG (Gesetz zum Schutz von Kulturgut, zkráceně Kulturgutschutzgesetz) náležejí k (německému) národnímu kulturnímu dědictví, jež nesmí být dle § 23 téhož zákona bez povolení vyvezeno ze SRN – udělení tohoto vývozního povolení případnému zahraničnímu kupci nebylo garantováno.


Michaela Bäumlová