23. října 1804 (Hřebeny) – 15. dubna 1887 (Cheb).

Dne 15. dubna 1887 ve svých nedožitých 83 letech zemřel v Chebu VINZENZ PRÖKL, známý chebský kronikář a kreslíř, který na sklonku svého života v letech 1874-1878 působil jako správce muzea. Kromě svých četných společenských aktivit a práce v městských službách se do historie Chebu a Chebska zapsal svou pětisvazkovou kronikou města s více než tisíci plány a kresbami a následně vydáním svého díla Eger und das Egerland knižně (poprvé roku 1845). 

Narodil se jako nejstarší syn majitele papírny v Hřebenech a po ukončení školy v Krajkové se stal úředním praktikantem a pak advokátním písařem v Karlových Varech. Jako čtrnáctiletý se stal technickým kresličem ve stavební kanceláři ing. Stohra, vyučil se u stavitele Maděra a začal řídit své první, vlastní stavby.

V lednu 1823 odchází devatenáctiletý stavební úředník V. Prökl z Karlových Varů a vstupuje do služeb magistrátu města Chebu, ve kterých setrval dalších 55 let. Prvních deset let vedl technické oddělení stavebního úřadu, je autorem stavebních plánů mnoha veřejných i soukromých budov, řídí stavbu gymnázia, je pověřen dohledem nad úpravou lázeňských pramenů a provádí nejrůznější účetní práce.

V roce 1833 složil v Praze z tohoto oboru státní zkoušku a starosta Totzauer jej povolává na místo kontrolora městské pokladny. Dalších patnáct let všestranné účetnické činnosti představuje Prökla jako nepostradatelného referenta správy města Chebu. Vypomáhá jako daňový a ubytovací referent, je revidentem a kontrolorem městských úřadů, pokladníkem a jednatelem mnoha spolků a fondů. V této době se profiluje i jako všestranný organizátor kulturního života města, organizuje bály a zábavy, zakládá pěvecký spolek a jeho kreslířské umění přichází k dobru při výrobě diplomů a čestných uznání města. Po roce 1848 pracuje nadále jako účetní revident. V roce 1856 se stal lázeňským inspektorem a jako jednatel zasilatelství procestoval celou Evropu.

V roce 1873 je pověřen inspekcí při stavbě divadla v Chebu a v letech 1874 – 1878 před odchodem do důchodu správou archivu a muzea. Pröklova různorodá, veřejně prospěšná činnost, neutuchající až do kmetského věku, z něj činila všeobecně známou postavu kulturního a společenského života Chebu v 1. polovině 19. století. Jeho úslužná loajálnost a pro biedermeierovské poměry přepjatá aktivita a sebeobětování pro tzv. veřejné blaho jej ovšem charakterizuje i jako zakladatele tradice ne vždy šťastného pohledu na kulturního pracovníka jako nezbytného všeuměla pro všechno.

Vedle této rozmanité činnosti, v níž vykonával různé práce, které, jak sám hrdě poznamenává, „již jiní nechtěli či nemohli dělat“, se trvale zapsal do kulturních dějin města Chebu svým kronikářským a dějepisným dílem. Za dob svého prvního působení jako správce archivu v letech 1835 – 1858 sepsal pět svazků rozsáhlé kroniky města s více než 1000 plány a vyobrazeními. Z ní také vytěžil materiál pro zpracování souhrnných dějin Chebu a Chebska, které vydal poprvé v roce 1845. Obdobně sepsal a bohatě ilustroval kroniku Františkových Lázní, napsal pamětní knihy ostrostřelců, pojednání o dějinách hradu Ostrohu, o Valdštejnově smrti v Chebu, dějiny Lokte atd.

Prökl byl také přímým svědkem vstupu města do nové doby, kdy bylo často bezohledně ničeno vše staré a kdy během několika desetiletí zmizela většina z více než 50 opevňovacích věží, kdy byly demolovány městské brány a docházelo k necitlivým přestavbám historických domů. Jako konzervátor stavebních památek se proto Prökl usilovně snažil o záchranu kulturního dědictví a jeho zlobivý, ironický výkřik: Jen tak dále! vůči nezájmu o historické památky města se stal okřídleným heslem i mnoha dalších generací.

Prökl se výrazně zapsal i do dějin muzejnictví na Chebsku. Jeho kronika se stala jedním z prvních sbírkových předmětů nově zakládaného muzea, pro muzeum nakreslil 220 erbů známých chebských rodů a byl i jedním z nejaktivnějších sběratelů při doplňování sbírek. Prökl pomáhal i při instalaci první expozice a byl pak v letech 1874 – 1878 pověřen provizorní správou muzea. V této době ovšem již nastoupila nová generace, představovaná zakladatelem muzea G. Schmidem a H. Gradlem, která přistupovala k novým úkolům muzea a archivu s nezbytnou vědeckou erudicí a teoretickou ujasněností hlavních cílů práce. Na to vše již zestárlý a nemocný Prökl, ponořený v chápání dobových úkolů muzea a archivu příliš do staré doby, nemohl stačit a dostával se stále více do role staromilce nerozumějícího nové době.

V tomto smyslu byla i Pröklova kronika a jeho dvoudílné dějiny dalšími generacemi oprávněně podrobovány kritice pro romantizující, nekritický přístup k pramenům a pro mnohé nepřesnosti ve zpracování jednotlivých témat. Uvážíme-li ovšem, že šlo o první pokus o sepsání ucelených dějin tohoto kraje a že měl k dispozici neuspořádaný a neúplný archivní materiál, je třeba Pröklovi nesporně přiřknout, i při vědomí všech výhrad, místo zakladatele chebské historiografie. Především Pröklova opravdová a neúnavná angažovanost pro uchování kulturních hodnot činí jeho osobu aktuální i v době 180. výročí jeho narození.

Autorem textu je PhDr. Jaromír Boháč (Deset obrazů z dějin chebského muzea, 2003)

  Dějiny Chebu a Chebska společně s dějinami Lokte naleznete na stránkách projektu NKP Kramerius …