CHEBSKÝ ZNAK Z NÁDVOŘÍ MUZEA
Mgr. Michaela Bäumlová
-
-
kamenný reliéf, zčásti polychromovaný
L.P. 1713
-

Kamenný reliéf osazený nad ostěním průjezdu ústícího z muzejního nádvoří do Kostelního náměstí má podobu barokní kartuše, do jejíž výzdoby kameník ukryl tváře dvou divých mužů. Pod nosem většího z pitvorných obličejů se vine nápisová páska s letopočtem 1713, bezpečně určujícím dobu vzniku této heraldické (znakové) památky. Oválný štít nese polychromovaný (barevně omalovaný) chebský znak. Reliéf z muzejního nádvoří patří bezesporu mezi nejhezčí z historických ztvárnění znaku města Cheb, jež se dochovala do dnešní doby. Sám chebský znak je ovšem zhruba o čtyři staletí starší, než tento reliéf.

-
Stejně jako jiné městské obce, toužili jistě i Chebští od samého počátku po symbolickém vyjádření své existence za pomoci nějakého výstižného znamení, podobně, jak tomu již delší dobu činila šlechta. Symboly měst se na rozdíl od šlechtických znaků zpočátku objevovaly pouze v nebarevné podobě, a to na pečetidlech, která města potřebovala ke stvrzování právních aktů, na mincích ražených některými významnými městy nebo např. na plombách, jež některé řemeslnické cechy coby značku kvality upevňovaly na výrobky svých členů. Tzv. tinktury (heraldické barvy, kovy a kožešiny) se u městských znaků ustálily často až v souvislosti s pozdějšími vojenskými vystoupeními městských hotovostí, kdy bylo třeba jednotlivé bojující oddíly na první pohled zřetelně odlišit. Od šlechtických znaků (erbů) se znaky městské zpravidla odlišovaly figurami (znamení umístěná v ploše štítu), které nesly. V městské heraldice se velmi často setkáváme s figurami v podobě fortifikačních (opevňovacích) prvků (věže, brány, padací mříže...). Ty na první pohled určovaly, že se jedná o znak města, a vyjadřovaly hrdost měšťanů na jedno z nejdůležitějších městských práv, totiž právo ohradit se (obehnat se hradbami) - existence opevnění výrazně zvyšovala bezpečnost obyvatelstva a jeho majetku a odlišovala města od jiných, méně významných sídel. Mříž v chebském znaku s největší pravděpodobností náleží právě do této skupiny heraldických figur. Další početnou skupinu figur užívaných v městské heraldice tvoří figury převzaté od zakladatele či pána města. Příkladem mohou být někdejší svobodná říšská města, zvaná někdy též města císařská, mezi něž - byť pouze krátce - náležel i Cheb. Ve znacích těchto měst dodnes nacházíme buď původní orlici, nebo pozdějšího dvouhlavého orla panovníků Svaté říše římské, jimž jako jediným svým pánům tato města přímo podléhala. Za všechny lze uvést např. znaky Cách (Aachen), které znak říšských panovníků převzaly kompletně, Norimberku (Nürnberg), kde je říšská orlice jednou z figur, či Frankfurtu nad Mohanem, jenž říšský znak převzal v pozměněných tinkturách. Město Cheb není mezi říšskými městy výjimkou, a tak v jeho znaku nacházíme také říšskou orlici.
-
Podoba chebského znaku při jeho znázorňování na stavbách, uměleckých dílech, knihvazačských kolcích, papírnických sítech, pečetidlech, mincích atp. poněkud kolísala – někdy se v jeho dolním poli objevila mříž s kosmými a šikmými pruty, jindy pouhé mřežování (prosté křížící se kosmé a šikmé čáry), počet prutů tvořících mříž kolísal mezi 2 x 3 a 2 x 6. Měnila se též velikost resp. vzájemný poměr obou polí znaku, kdy horní někdy zabíralo pouze horní třetinu štítu. Různila se i tinktura zbroje (zobák, zuby, jazyk, pařáty a drápy, kopyta, rohy či parohy zvířat) říšské orlice - objevovala se zbroj zlatá, červená i černá. Někteří autoři zřejmě z neznalosti pozměňovali dokonce i pozici orlice, která pak ve výjimečných případech hledí heraldicky vlevo (tj. z pohledu diváka doprava); jindy umělec namísto orlice vyrůstající (viditelná až do poloviny těla) do znaku umístil orlici vyrážející (viditelná z jedné třetiny). Reliéf z muzejního nádvoří představuje znak dělený na dvě pole, z nichž v horním zlatém poli vyrůstá (heraldicky) vpravo hledící černá orlice se zlatou zbrojí (z níž je viditelný pouze zoban) a červeným jazykem; v dolním červeném poli se pak nachází stříbrná mříž o 3 šikmých a 3 kosmých prutech. Černá orlice ve zlatém poli je beze zbytku přejata ze znaku říšských panovníků, jedinou odchylku snad může představovat její červeno-zlatá zbroj (u zvířecích figur umístěných na zlatém podkladu bývá zbroj spíše červená, stejně honosně jako orlice v chebském znaku je ozbrojena např. říšská orlice ve znaku bavorského Norimberku). V případě dolního pole je výběr a případný smysl tinktur nejasný. Kombinace červená-stříbrná je v heraldice velmi oblíbená, v případě chebského znaku by se nicméně mohlo jednat o narážku na tinktury znaku českých králů (stříbrný lev v červeném poli), jimž bylo Chebsko 1322 zastaveno; barevnou podobu chebského znaku z doby před zástavou bohužel neznáme, proto v případě významu tinktur dolní poloviny znaku zůstaneme patrně u pouhých dohadů.
-
Lidový výklad, podle něhož chebský znak symbolicky vyjadřuje lapení nebohé říšské orlice do "české klece", tj. zástavu tohoto říšského léna českým panovníkům, je s největší pravděpodobností scestný, protože motiv mřežování resp. mříž o 5 kosmých a 5 šikmých prutech nacházíme již v pečetním obraze nejstaršího dochovaného typáře (pečetidla) chebské obce užitého 1242. Říšská orlice se objevuje na témž pečetidle, dále např. na tzv. chebském antependiu nebo na některých středověkých chebských mincovních ražbách. Podobné řešení jako chebský znak (dělení na dvě pole, umístění orlice/orla v horním poli, kombinace tinktur, užití figury symbolizující městské opevnění) má např. znak svobodného říšského města Duisburg (Severní Porýní-Vestfálsko). Chebský znak v nejrůznějších podobách jako součást uměleckých děl, předmětů denní potřeby i vlastní architektury muzejní budovy na zvídavé návštěvníky čeká hned na několika místech expozice Muzea Cheb.
-
<<< TEXTY A ČLÁNKY
Autor: Mgr. Michaela Bäumlová
-