6.10.2017 − 18.2.2018

Výstava představuje zajímavou kolekci tištěných poutačů kočovných zábavních podniků z 1. poloviny 19. století. Do dnešních dnů se jich zachovalo pouze nepatrné množství, z nichž některé obsahují „senzační výkřik“, kterým byl inspirován název výstavy. Její jádro tvoří kolekce poutačů uložených ve Státním okresním archivu Cheb.

NON PLUS ULTRA

Lid 21. století po práci usedá k televizi, počítači, míří do barů nebo na ochozy fotbalových stadionů. Možností trávení volného času je – i díky moderním technologiím, snadné přepravě osob a vymoženostem typu elektrického světla – nepřeberné množství. Jak se asi ve vzácných chvílích volna bavily lidové vrstvy před dvěma sty lety, kdy den končil západem slunce, poštovní dostavník denně zdolal maximálně padesátikilometrovou vzdálenost a informace se šířily výhradně ústní či písemnou formou? U čeho mohl odpočívat člověk, který přežil napoleonské války, hladomor nebo epidemii cholery? Co zajímalo a přitahovalo osoby vybavené pouze základní gramotností a nemající valné povědomí o cizích zemích?

Výstava je spolu s výstavou „Cirkus pictus. Svět cirkusu v českém umění 1800-1960“ součástí společného výstavního projektu Muzea Cheb a GAVU Cheb a je pořádána pod záštitou starosty města Mgr. Antonína Jalovce.

Zpoplatněná a dobovému vkusu poplatná lidová zábava v 1. polovině 19. století často sama přicházela za cílovou skupinou diváků, při svém putování překračovala hranice jazykové i politické. Kontinentem se v této době přesouvali koncesovaní následovníci středověkých kejklířů – provozovatelé kočovných divadélek, zvěřinců, lidských a voskových panoptik, iluzionisté, atleti, tanečníci, břichomluvci, artisté, drezéři a lidé nabízející primitivní projekce. Pohyb a činnost potulných komediantů sledovaly centrální i regionální úřady, jistou pozornost jim věnovalo i soudobé umění.

Literáti a žurnalisté často popisovali spíše své pocity z návštěv kočovných zábavních podniků nebo jim pokleslá forma zábavy sloužila za předmět satirických šlehů a kritických poznámek, malíři pro budoucí generace uchovali zpravidla jediný prchavý moment, jemuž obvykle chyběl vysvětlující slovní doprovod. Pouze propagační materiály zhotovené přímo z popudu komediantů bývají na informace bohatší a přibližují ne dojmy publika, nýbrž osoby protagonistů.

Tištěná, někdy ilustrovaná jednostránková návěští ohlašující vystoupení byla určena k veřejnému vyvěšení. Po skončení představení ztrácela svůj smysl a byla ve většině případů zničena, do dnešních dnů se dochovalo pouze malé procento tiskových nákladů. Zajímavou kolekci tištěných poutačů kočovných zábavních podniků z 1. poloviny 19. století opatruje Státní okresní archiv Cheb. Právě tento soubor tvoří jádro výstavy, jejíž název je inspirován senzačním výkřikem opakujícím se na četných tiscích tohoto typu.

FOTOGALERIE (vernisáž výstavy)