-
STAVEBNÍ VÝVOJ CHEBSKÉHO HRADU
-
-
Na třicet metrů vysoké skále nad ohybem řeky Ohře se již v 9. století nacházelo nevelké slovanské hradiště (cca 200 x 150m). Bylo chráněno valem zpevněným roštovou konstrukcí a dvojím příkopem s palisádou. Uvnitř hradiště bylo i kostrové pohřebiště, které bylo objeveno ve východní části pozdějšího středověkého hradu. Ve hrobech, orientovaných hlavou k západu, nebyly žádné milodary; jen roztroušené zlomky hradištní keramiky a stříbrné záušnice umožnily určení hřbitova jako slovanského z doby mezi 8. a 12. stoletím. Na třech z osmi vyzvednutých náhrobních kamenů je vyrytý křížek, znamení křesťanství.
-
Na severním vrcholku ostrožny, nejlépe to chráněném místě, byl někdy na počátku 12. století postaven kamenný hrad, ze kterého se našly základy téměř dva metry silné kamenné zdi, při jejíchž obou koncích jsou kruhové, lépe řečeno mnohoúhelníkové základy věží o průměru 8 a 10 m. Od sousedícího slovanského hřbitova byly oddělené 12 m širokým příkopem. Vznik tohoto hradu je obvykle spojován s příchodem prvních německých kolonistů ze Švábska. Podle některých historiků měl být stavitelem tohoto hradu kolem roku 1125 Děpold III. z Giengen a Vohburgu, pozdější zakladatel waldsassenského kláštera (1133).
-
Před koncem 12. století byla zahájena stavba štaufské falce, která znamená zásadní změnu podoby i funkce hradu. Obě staré věže a hradba předštaufského hradu byly zbořeny, rovněž byl zasypán 12m široký příkop, který odděloval hradbu od slovanského hřbitova z 9. století. Nejen na zaniklý hřbitov, ale i přes nepatrné zbytky základů prvního hradu byla navezena vrstva sterilního žlutého jílu, aby zakryla památku na dřívější obyvatele. Dá se říci, že štaufský hrad vznikl na zeleném drnu, lépe řečeno na planýrce. Žádná z jeho zachovaných částí totiž nerespektuje existenci některé starší stavby. Přímo na základech jižní předštaufské věže stojí jako symbol panovnické moci románský bergfrýd, známá Černá věž.
-
V severním svahu nad řekou se vypíná mohutná budova reprezentačního paláce. O jeho původní nádheře svědčí tři dodnes zachovaná pětidílná arkádová okna v severní stěně. Výjimku v pravoúhlé stavbě tvoří šikmá západní stěna paláce, což se vysvětlovalo návazností na hradbu předchozího hradu. Jenže i pod podlahou sousedního Kuchelhausu se v roce 1997 objevil v těsné blízkosti severní hradby fragment starší zdi, který tento výklad zpochybňuje. Vedle paláce je nejkrásnější a nejlépe zachovalá stavba dvojité patrové kaple, zasvěcená sv. Martinu, Erhardu a Uršule.
-
Je pravděpodobné, že i štaufská fáze vypadala jinak, než jak ji dnes známe. V prostoru před palácem, již nad zasypaným vnitřním příkopem, byl nalezen kamenný základ čtvercového stavení 4x4 m s prodlouženou čelní stěnou. Nelogičnost tohoto objektu vedla architekta Jonase k domněnce, že to bylo snad vězení. Nový výzkum v roce 1998 však ukázal, že se jedná nejspíš o kuchyň nebo udírnu. Uprostřed zaklenuté místnosti 2,5x3m je ohniště s množstvím zvířecích kostí a spáleného dřeva, nad kterým byly příčné trámy. Pod zřícenou valenou klenbou i ve vyhrabaném popelu před vstupem se nacházelo množství keramických střepů z konce 12. a počátku 13. století. To znamená, že stavba je současná s hradní kaplí a byla postavena z kamene, vytěženého ze zbořených zdí předštaufského hradu. Ve třech rozích jsou zachovalé otvory po zazděných dřevěných sloupech, nesoucích prejzovou střechu. Zánik tohoto domu způsobila špatná statika. Východní polovina stavby byla založena na zasypaném příkopu. Při sedání zeminy se dům zlomil, klenba se zbortila a k obnově nedošlo.
-
Zatím nevíme, jaké další budovy stály v západní části dnešního areálu. Dnes víme jistě, že na jihu a na východě nestála žádná hradba. V době štaufské vlády totiž byla reprezentační a společenská funkce důležitější než obranná. Ve svém vlastním městě se při slavnostních příležitostech císař necítil ohrožen, proto jeho falc byla nedílnou součástí města, rostoucího pod jeho ochranou.
-
Potřeba opevnění vznikla až v době, kdy sem byl dosazen královský purkrabí a městská samospráva se bránila jeho zásahům do svých pravomocí. Prvním takovým správcem byl od roku 1266 zástupce železného a zlatého krále Přamysla Otakara II., Jaroš z Fuchsberku. K větším konfliktům mezi bohatými a sebevědomými chebskými měšťany a královskými purkrabími však dochází až po zástavě Chebu za panování Lucemburků v roce 1322. Z přívětivé císařské falce se stává gotická pevnost, cizí prvek v organismu středověkého města. Opevnění dosavadní otevřené rezidence bylo pojato a provedeno velkoryse. Nevýrazná mulda východně od paláce a kaple byla prohloubena a v podložní skále byl vyhlouben příkop. Na jeho vnitřním okraji byl položen základ mohutné kamenné hradby. V její základové spáře se vedle zlomků kostí z porušených slovanských pohřbů našly v roce 1997 také střepy vrcholně středověké keramiky 14. století. Také na jižní straně byl hrad opevněn proti městu hradbou a příkopem, přes který vedl padací most do brány, postavené vedle Černé věže. Pravděpodobně v té době byla uprostřed nádvoří vyhloubena 20 m hluboká studna.
-
K dalším stavebním pracím došlo po ničivém požáru v roce 1472. Tehdy byl románský palác zvýšen o hrázděné obytné patro a k západní straně paláce byla přistavěna hospodářská budova s arkýřem, tzv. Kuchelhaus. Celý hrad byl začleněn do městského opevnění, čímž vznikl parkán s věžemi Mlýnskou, jež stojí dodnes a Skalní, zbořenou 1828.
-
Na základě výnosu císaře Ferdinanda III. roce 1652 byl hrad přeměněn v citadelu a byl obezděn barokní cihlovou hradbou s kasematy. V suterénu paláce byly proraženy další střílny. V roce 1663 sloužil hrad jako městská zbrojnice, ale již 1686 musel být vydán rozkaz k vyklízení sutin. V paláci se v té době pořádaly pravidelné tancovačky soukeníků a pekařů; při jedné z nich se propadla podlaha, pročež musela být obytná část paláce v roce 1740 zbourána. Pak už bylo jen otázkou času, kdy se celý palác stane zříceninou.
-
Po francouzském obléhání Chebu v roce 1742 se ukázalo opevnění města, budované 80 let, jako neúčinné a i hrad ztratil definitivně svou strategickou úlohu. V 18. a 19. století pak sloužil jen jako skládka odpadu a hlíny z likvidovaného městského opevnění. Hned v roce 1745 byly zbořeny hospodářské objekty při západní hradbě. Celá západní polovina hradu zmizela později pod osmimetrovým násypem. Rozpadlý Kuchelhaus byl takto zasypán až v roce 1809. Ve stejné době byl narovnán tok Ohře před Písečnou branou, takže zmizel ohyb, který dal městu české jméno. V roce 1762 odnesla vichřice střechu z kaple, a tak zůstal tento architektonický skvost po dlouhých 56 let vystaven ničivému zubu času.
-
Až v roce 1818 nechal velitel města plukovník von Roll na nátlak chebského profesora Antona Grassolda kapli nově zakrýt šindelovou střechou a patrně také restaurovat. O tom nejsou sice žádné archivní doklady, ale určitě byla tehdy v obou patrech položena nová podlaha, v dolní kapli dvouramenné vstupní schodiště, v horní kapli naopak byl vstupní otvor zazděn a snad byly pískovcem doplněny i některé části klenby a poškozené nebo chybějící hlavice na polosloupech a vítězném oblouku. Jelikož byl zrušen padací most, byla v průjezdu za hlavní bránou zasypána také jáma s rumpálem.
-
V roce 1895 byl zchátralý a rozpadající se hrad předán do majetku města pod podmínkou, že bude udržován jako památka a nebudou zde prováděny takové změny, které by rušily jeho historický charakter. Rovněž nesmí být užíván k účelům, odporujícím duchu památky.
-
 
Hradní nádvoří
Dvojitá kaple
Černá věž
Hradní palác
Kasematy
Mlýnská věž
Kuchelhaus